Jan Němec: Étos řek
Nedávno jsem se v Bratislavě procházel po nábřeží Dunaje. Do aleje starých topolů se opíral vítr a rval z nich první listí. Dunaj s hladinou zvrásněnou větrem vypadal, že teče oběma směry zároveň.
Opřel jsem se o kamenné zábradlí a zpozoroval bezdomovce, který se šoural po kamenném ochozu pode mnou. Jako by udržoval balanc pomocí dvou napěchovaných tašek. Po nějakých sto metrech se zastavil, rozhlédl se, naše pohledy se na pár vteřin potkaly. Chvíli jen tak stál a pak se pomalými pohyby začal odstrojovat ze špinavé bundy, vesty, košile, trička, tílka. Rozepnul si pásek, kalhoty mu sjely ke kotníkům. Měl tenké chlupaté nohy a na břiše jakousi výduť.
Vpravo od nás svištěla auta po dálničním mostě, před námi právě po šedozelené hladině Dunaje proplouvala bílá loď na trase Budapešť – Bratislava – Vídeň. Bezdomovec se opatrně vydal dolů po šikmém břehu. Těsně u vody si svlékl i trenýrky a pak vstoupil do studených vod.
Díval jsem se na tu tesklivou scénu a napadlo mě, jak jiné by to bylo, kdybych před sebou neměl Dunaj, ale Gangu. Ta nejenže je posvátná, ale od pramene po ústí ji považují za božstvo – posvátnost není její kvalita, ale podstata. Ganga podle hinduistických představ léčí, očišťuje a má se dokonce za to, že člověka osvobozuje z koloběhu zrození, pokud do ní pozůstalí vsypou jeho popel. Ganga je řeka, která ještě přináší vizi.
V době usplavněných toků a narovnaných koryt už to není tak zřejmé, ale také evropské řeky s sebou vždy nesly určitý étos. Že jsem stál na břehu Dunaje, vzpomněl jsem si na stejnojmennou knihu Claudia Magrise. Dunaj je zde jako stužka, na níž je navlečena podstatná část středoevropské kultury. Je to řeka, která nepřináší vykoupení, ale nejistotu, její vody, na rozdíl od vod Gangy, nezaručují osvobození z koloběhu světa, ale spíše roztáčejí další a další mlýnská kola.
A také další evropské řeky s sebou kromě erodované půdy nesly étos. Kus německé identity leží někde na dně Rýna, ta česká je zase jako šumák rozpuštěná ve vodách Vltavy. Bedřich Smetana po ní pojmenoval druhou část Mé vlasti, v níž chtěl vystihnout to nejdůležitější z české historie, kultury a krajiny. Vltava tak měla Čechy emancipovat právě od německého Rýna.
Jenže já jsem nikdy nechtěl být intelektuálem. Zajímal mě hlavně ten konkrétní bezdomovec s výdutí na břiše, který se vznášel na hladině Dunaje, zatímco kolem pluly výletní a nákladní lodě. Uvědomoval jsem si, že evropské řeky už nepřinášejí žádnou vizi krajinám, jimiž protékají, a zcela jistě ne jemu, který ze sebe chce smýt týdenní nebo měsíční vrstvu potu a špíny.
Nejposlouchanější
-
David Zábranský: O jednom zachraňování života. Radikální moudra ceděná přes roušku čte Václav Neužil
-
Zbožný Tomáš a Blíženci. Dvě povídky Jakuba Arbese
-
Miloš Doležal: Zahradníček a malí Izákové. Povídka o drcení křehkého básníka v žaláři komunistů
-
Jan Zábrana: Psovod Gerža. Jak se z člověka stává stvůra
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.