Jan M. Heller: Příběh o Evropě

Společně, to zdůrazňuji, nebylo to postaveno tak, že starší sourozenci ze Západu nás o Evropě mají poučovat. Dívejte se kolem a přemýšlejte, znělo důrazně přednesené zadání. Uvidíte nejkrásnější sakrální umělecká díla i koncentrační tábor schovaný v lesích. A pak se nad tím ve skupinách budete zamýšlet.

Čtěte také

Jan M. Heller: Kořínky trávy

Vzpomněl jsem si na ten zážitek, když jsem nedávno u dvou různých výjimečných osobností, s nimiž jsem měl možnost mluvit, nezávisle na sobě narazil na to, že se zmiňovali o absenci příběhu o Evropě. Otázka ze studentského soustředění se vrátila: co pro nás znamená Evropa? Bohužel se asi většině vybaví především Evropská unie, čili hlavně byrokracie, direktivy a pociťovaná ztráta suverenity. Mnoho lidí neví, kdo to je ten Brusel a proč po nás pořád něco chce. To živí média a politická rétorika.

V dalším úhlu pohledu Evropa splývá s Evropou západní, elitním klubem, jehož se současně cítíme a necítíme být součástí, naše zrcadlo, prostor hledání identity i nenaplněného snu. Kdybychom se zeptali na ulici, dostane se nám nejspíš směsice praktických dojmů, skeptických postojů a smířlivého uznání.

Čtěte také

Jan M. Heller: Malá typologie zřícenin

Jediný definiční znak, na který by si respondent snad vzpomněl, by byl multikulturalismus, protože o někdejší pestrosti kontinentu se mluví stejně jako o té současné, týkající se Evropy západní. Bohužel z podobných důvodů jako těch výše řečených by se mluvilo hlavně o problémech, které multikulturalismus přinášel a přináší.

My, lidé kultury a humanitní vědci, jsme nedokázali postavit alternativní příběh proti mýtu o národním státu, říkala jedna z oněch osobností. Jako by nás někdo nějak nadšeně poslouchal, hlavně v době, kdy spolu s přípravami na vstup do evropského elitního klubu vrcholil gründerský kapitalismus, a dostavovala se první pořádná kocovina, chtělo by se sarkasticky utrousit. Ale ono to tak je: nevíme.

Čtěte také

Jan M. Heller: Divná Bahnhofsviertel

Myslím, že jsme tenkrát se studenty došli k obecné charakteristice evropskosti jakožto otevřenosti, tvůrčího ducha a schopnosti hledět za hranice. Ne, to nejsou nutně jen pozitivní charakteristiky; schopnost hledět ven stála také u zrodu kolonialismu a v důsledku i těch koncentračních táborů, například.

Hranice mezi východním křídlem a starou Evropou se mimo jiné shoduje se západní hranicí naší. Pár stovek metrů za hraničním přechodem leží schovaná v říčním údolí jedna malá osada, kterou kdysi vyhledávali romantičtí malíři-krajináři, hledajíce tu „nedotčenou“, divokou, sublimační přírodu. V posledních letech prošla vesnice renesancí díky tomu, že byla přeměněna na ekologický rekreační komplex, útočiště koncipované s důrazem na udržitelnost, lokální produkci a bio kvalitu – včetně bio pekárny, pivovaru, kavárny a hotelů.

Čtěte také

Jan M. Heller: Trauma pop

Možná, že tady máme jeden evropský příběh přímo před sebou. Poutní místo romantické imaginace bylo odtrženo od jedné z polovin kulturně propojeného celku, k němuž přináleželo. Ploty, vojáci a železná opona ho rozdělily do národních fragmentů. A v našem století: není obnova místa v duchu, v němž přeshraniční spolupráce, udržitelnost a návrat k hodnotám nejsou jen fráze z dotačních projektů nebo barevných příruček z infocenter, moderní inkarnací romantického znovuobjevování krajiny jako duchovní a kulturní hodnoty?

A hlavně: není tato jeho modernost, tedy objevování a kreativita se zřetelem k péči o prostředí a o všechny články společnosti, k environmentální etice a kulturní inkluzi, nakonec tím nejlepším otiskem evropských hodnot?

Čtěte také

Jan M. Heller: Alpinismus a vojenství

Neprozradím název té vesnice, nezáleží na něm, protože je takových po Evropě spousta. Jako bych slyšet tu výzvu po letech znovu: dívejme se kolem a přemýšlejme. Příběhy nám dovolí, abychom je našli.

Přeji vám k tomu krásné léto.