Jan Bělíček: Nikdy jsme nebyli normální. O mileniální romanci Sally Rooney

Dvanáct půlhodinových dílů vytvořily společnými silami britská veřejnoprávní BBC a digitální platforma Hulu. V intimním, ale esteticky výrazném provedení seriál do audiovizuální podoby převádí jeden z nejzajímavějších literárních textů posledních let.

Čtěte také

Jan Bělíček: Jak psát o karanténě a neztrapnit se

Okamžitě se nabízí srovnání s Geniální přítelkyní HBO, která využívá ještě o něco úspěšnější neapolskou tetralogii italské Eleny Ferrante. Na rozdíl od ní se ale Sally Rooney nespokojila jen s rolí poradkyně a u Normal People je uvedena také jako scenáristka. Možná že také kvůli tomu není výsledek tak laciný jako v případě Geniální přítelkyně a nejen že seriál působivě převádí původní román do nové formy, ale na několika místech předlohu rozšiřuje i o další dimenze.

Zatímco Geniální přítelkyni Eleny Ferrante asi není českým čtenářům potřeba představovat, Normal People na svůj český překlad ještě čeká – přestože by měl být na světě někdy na přelomu tohoto a příštího roku. O co v próze tedy jde? Převážně v ní sledujeme jen epizody z komplikovaného milostného vztah mileniálů Connella a Marianne z malého irského městečka Carricklea.

Zatímco Connell žije v miniaturním bytě se svou matkou, Marianne bydlí v obrovské vile na okraji města, kam chodí Connellova matka uklízet. A díky tomu se také sblíží. Oba působí jako téměř dokonalé protiklady. Connell je spíše tichý a introvertní, přestože ho středoškolský kolektiv přijal mezi sebe. Marrianne je v něm sice outsiderka, ale nemá problém dát svůj názor důrazně najevo. Connell pochází z chudé, neúplné rodiny, a Marriane patří mezi místní boháče a elitu.

Čtěte také

Jan Bělíček: Zachrání nás data před silou falešných příběhů?

V jistém ohledu odkazuje příběh Normal People na velké milostné romány 19. století, v nichž se osudová láska utkává se společenskými předsudky a hranicemi. Když si tyto příběhy staré 150 a víc let čteme dnes, rozčiluje nás, na jak nesmyslných kastovních pravidlech tehdejší společnosti stály a hlavním hrdinům držíme palce, aby moci stereotypů nakonec unikli.

Sally Rooney se na tato klasická díla zcela otevřeně odkazuje a navíc nám ukazuje, že na podobné bariéry narážejí milostné vztahy dodnes, přestože mají trochu jinou podobu. Jakmile začnou Connell a Marianne studovat na dublinské univerzitě, jejich role v kolektivech se obrátí. Z opovrhované podivínky Marianne je najednou hvězda univerzitního života a zcela přirozeně se zařadí mezi budoucí elitu irské společnosti. Connell naopak není ve své kůži a na nový život ve velkoměstě si musí složitě zvykat.

Podobné rozdíly a z nich plynoucí nedorozumění se ale v jejich vztahu objevují neustále. Můžou na nás občas působit malicherně a nesmyslně, ale do velké míry za ně může to, z jakého prostředí obě hlavní postavy pocházejí.

Čtěte také

Jan Bělíček: Literární migranti nás nutí přehodnocovat vlastní názory

Jejich pohled na druhé ovlivňuje jejich společenské zázemí, ale také společenské role, do nichž je okolí nutí. Do druhého se zkrátka nedokáží vcítit. Chybí jim schopnost empatie, což je zároveň i znak jejich nedospělosti.

S jejich nedospělostí souvisí také to, že před blízkými skrývají své slabosti, traumata a nedokonalosti. V příběhu tak sledujeme, jak Connell a Marianne postupně schopnost vcítit se do situace druhého pomalu získávají a zjišťují, že důležitou roli v tom hraje právě vzájemné sdílení traumat a těžkostí.

Za velkým úspěchem prózy Sally Rooney určitě stojí také její chytlavý a zároveň dráždivý název Normal People. O normálních lidech se v jejích knihách mluví často. Její postavy s normálními lidmi poměřují své životy, své názory a city. Normálové, normální lidé, jsou ti, vůči nimž se mladí hrdinové vymezují, jimž se smějí, a tak trochu se nad nimi povyšují. Skutečně normální je ale ve fikčním světě Sally Rooney jen málokdo. Každý má nějaké to své temné, bolavé nebo výstřední místo, které před druhými zatajuje.

Čtěte také

Jan Bělíček: O jednom návratu na francouzskou periferii

Má to ale ještě jednu zajímavou dimenzi. Každá z těchto postav také zároveň sní, že se normálním člověkem jednou stane. Tedy že se stane někým, kdo má relativně bohatý sociální život, spokojený partnerský vztah, naplňující práci, ale také někým, koho netrhají vnitřní běsy na kusy.

Překvapivou pointou knihy i aktuálního britského seriálu je pak to, že takový život mají jen tehdy, když se naučí s druhými sdílet své slabé stránky a že je to možná skutečný důvod toho, proč některé partnerské vztahy fungují, proč to mezi konkrétními lidmi najednou „klikne“. Právě tyto slabosti možná partnerský vztah podepírají a drží pohromadě a umožňují nám žít životy normálních lidí.