Jan Bělíček: Literární migranti nás nutí přehodnocovat vlastní názory
Po nějakém čase se opět vynořil přízrak migrační krize. V posledních týdnech to vřelo především na turecko-řecké hranici.
Turecko k ní údajně sváží uprchlíky žijící na jeho území a chce jimi vydírat Evropskou unii, aby byla vstřícnější k požadavkům a postojům tureckého státu. Řecká policie a armáda zase proti těmto lidem toužícím se dostat do Evropy velmi tvrdě zasahuje.
Čtěte také
Největší konflikty mezi migranty a řeckou a tureckou stranou se odehrávaly na hraničních přechodech Kastanies a Pazarkule. Na ostrově Lesbos zase plavidlo řecké pohraniční stráže nevybíravě odhánělo člun přeplněný uprchlíky. Těm se nakonec sice podařilo doplavit se až do přístavu, tam na ně ale čekali místní a příslušníci krajní pravice, kteří na ně pořvávali a bránili jim ve vylodění.
Maskovaní extremisté dokonce fyzicky napadli i německého fotografa, který celou situaci zaznamenával. Na řecké ostrovy se teď údajně sjíždějí radikálně pravicoví aktivisté ze západní Evropy a chtějí migranty odradit od dalšího postupu na evropské území.
Když toto šílenství na evropských hranicích vrcholilo, četl jsem zrovna novelu britsko-pákistánského spisovatele Mohsina Hamida Exit West z roku 2017. I v ní se na chvíli ocitneme na řeckém ostrově Mykonos, který se nachází kousek od tureckých břehů, jen desítky kilometrů od Lesbu, dějiště některých dramat z posledních týdnů.
Čtěte také
Hlavní postavy novely Exit West zde stráví nějaký čas v uprchlickém táboře během své cesty do Evropy. Utíkají před občanskou válkou, která zachvátila jejich rodné město. Mohsin Hamid se brání tvrzením, že ve své knize reaguje na devět let trvající válečný konflikt v Sýrii a takzvanou migrační krizi z roku 2015. Knihu prý začal psát dávno před těmito událostmi a má odkazovat na jeho zážitky z pákistánské metropole Láhaur. Svou atmosférou ale jeho text realitu některých velkých syrských měst skutečně připomíná.
Zakřiknutý a lehce konzervativní mladík Saíd se zamiluje do svérázné Nadji, která do večerní školy chodí zásadně zahalená v černém hábitu. Ve skutečnosti ale není věřící, má za sebou už nějaké sexuální zkušenosti a po nocích kouří marihuanu a pojídá halucinogenní houby. Konzervativní hábit nosí proto, aby jí dalo její okolí pokoj. Utekla totiž z domova a teď žije sama v podnájmu v jednom malém bytě s terasou. A to se může mladé ženě v muslimském velkoměstě velmi snadno vymstít.
Do rodícího se vztahu mezi Saídem a Nadjou ale vtrhne městská guerillová válka a oba si pomalu uvědomují, že ve svém domovském městě už nemůžou zůstat. Zvlášť poté, co zbloudilá kulka proletí lebkou Saídovy matky v momentě, kdy v autě hledá zakutálené náušnice.
Čtěte také
Mladý pár tedy vyhledá převaděče, který jim ukáže vstup do tajuplných černých dveří. Jakmile jimi projdou, objeví se právě na řeckém ostrově Mykonos. S nenávistí, rasismem a fyzickým násilím ultranacionalistů se ale setkávají až na své druhé zastávce. Tou je luxusní neobývaná rezidence uprostřed Londýna, v níž najdou společně s desítkami jiných běženců přechodný domov.
Migrace je pro současnou světovou prózu zkrátka důležitým tématem. A tvorba autorů a autorek s nějakou vlastní přistěhovaleckou zkušeností nás navíc často nutí přehodnotit naše vlastní názory. Daří se to nejen Mohsinu Hamidovi v Exit West, ale třeba i mexické spisovatelce Valerii Luiselli v jedné z nejdiskutovanějších knih loňského roku, románu Archiv ztracených dětí. Luiselli ho začala psát v roce 2014, když u newyorského soudu působila jako překladatelka pro děti z Latinské Ameriky v kauzách týkajících se nelegální migrace.
V roce 2014 totiž Spojené státy zažily neuvěřitelný nárůst příchodů dětí bez doprovodu na americko-mexickou hranici. Za méně než rok bylo tehdy do amerických detenčních táborů umístěno přibližně 80 tisíc dětí, včetně kojenců a batolat. Většina z nich pocházela ze středoamerických zemí s extrémně vysokou kriminalitou jako Honduras, Salvador nebo Guatemala a během své cesty si prošli skutečným peklem.
Čtěte také
Přibližně 80 procent dívek a žen bylo během svého putování přes Mexiko znásilněno. Jiní narazili na statkáře, kteří migranty lovili pro zábavu. Celá řada z nich během cesty zemřela nebo beze stopy zmizela. Při psaní této knihy čerpala Valeria Luiselli z osobních vzpomínek a najdeme v ní skutečné příběhy vycházející z případů, které jako překladatelka řešila u soudu.
Román Archiv ztracených dětí je tak velmi subjektivním a citově zabarveným památníkem dětským obětem migrace, a do této problematiky tak vnáší osobní příběhy reálně existujících lidí. Díky nim jsou osudy ztracených dětí až nesnesitelně konkrétní. Z anonymních těl, jejichž postup je potřeba zastavit trumpovskou zdí, se totiž proměňují zpět v lidské bytosti, které jejich příbuzní dlouho zoufale hledali a často nikdy nenašli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
