Jan Bělíček: Zachrání nás data před silou falešných příběhů?
„Příběhy jsou silnější než data a pomáhají realitu vytvářet,“ zoufá si Daniel Prokop v článku „Proč selhaly výzkumy u Trumpa a brexitu“ ze své nové knihy Slepé skvrny, kterou nedávno vydalo brněnské vydavatelství Host.
V tomto krátkém zvolání v podstatě shrnuje vlastní metodu i hlavní myšlenku své publicistické práce. Daniel Prokop se vyprofiloval jako talentovaná a důležitá osobnost výzkumné agentury Median.
Čtěte také
Za svou nedlouhou kariéru přišel s řadou inovativních přístupů a řešení ve vypracovávání sociologických průzkumů a analýze nasbíraných dat. S rolí anonymního sociologa se ale nesmířil a stále častěji se z pozice sociologického analytika dat publicisticky vyjadřuje k aktuálním politickým i společenským kauzám a tématům. Jeho série textů „Úvod do praktické sociologie“ publikovaná na stránkách Salónu deníku Práva získala dokonce v roce 2016 prestižní Novinářskou cenu.
Ve své nové knize „Slepé skvrny. O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti“ Prokop především aktualizuje a rozšiřuje své publicistické texty a skládá je do ucelených tematických bloků. Těmi hlavními jsou chudoba a sociální vyloučení, problémy českého vzdělávání, radikalismus, migrace, populismus nebo příjmová spravedlnost.
Čtenářsky nejvstřícnější je asi kapitola věnovaná mýtům a metaforám, v níž autor například sociologicky testuje dnes už zlidovělé výroky bývalého prezidenta Klause o tom, že snowboard je levicový a kuřecí řízek dokonce „levicové antijídlo“.
Čtěte také
V článku „Metafory jsou mor politiky“ se ovšem vracíme zpět k zoufání nad sílou příběhů z úvodu mého povídání. Metafory, příběhy, ale i zbytnělá přirovnání, stereotypy a nálepky jsou tím, co Daniela Prokopa rozčiluje nejvíce. Právě boj s mocí příběhů je možná hlavní motivací jeho psaní.
V lecčem jeho Slepé skvrny připomínají slavnou knihu „Mytologie“ literárního teoretika a sémiotika Rolanda Barthesa z roku 1957. Roland Barthes v ní tehdy nabídnul odvážnou analýzu francouzské mytologie a ukázal, jakým způsobem ovlivňuje běžné životy. Na srovnání Prokopa s Barthesem je nejkontroverznější především to, jak velmi se od sebe svým stylem, uvažováním i myšlením liší.
Zatímco Barthes spoléhá na poznatky strukturalismu, sémiotiky a filozofie, Daniel Prokop svým až úřednickým stylem připomíná spíše přepracovaného statistika, který se pokouší vytáhnout z obrovského množství dat alespoň nějaké relevantní závěry. Oběma se ale podařilo zpochybnit naše myšlenková schémata a nabízí nám jiné čtení skutečnosti.
Čtěte také
A zaběhaných představ a dogmat ve své knize Prokop rozebírá celou řadu. Tím nejškodlivějším dogmatem, které se dotýká takřka všech kapitol Slepých skvrn, je představa, že Česko je velmi rovnostářskou zemí. Na příkladech a datech Prokop ukazuje, že to tak úplně nesedí a že i u nás existují velké regionální a sociální rozdíly.
Vysvětluje ale také to, proč je tak často zpochybňujeme nebo vůbec neregistrujeme. Stejně tak ale protestuje proti představě, že Češi jsou líní, závistiví nebo extrémně xenofobní a nesnášenliví vůči jiným. Všechny tyto „české“ kvality nemají oporu v datech a přežívání těchto mýtů přisuzuje Prokop spíše naší tendencí dělat z jevů, které nás rozčilují, typickou vlastnost těch jiných, druhých Čechů.
Ještě zásadnější jsou však jeho analýzy názorů, že Česko vydává obrovské množství peněz na sociální systém a že sociální systém samotný je jen vyhazováním peněz z rozpočtu.
Čtěte také
Daniel Prokop se nezaměřuje jen na popis kvality života, kterou velkorysá sociální podpora v oblastech bydlení, vzdělání nebo péče o děti přinese společnosti jako celku. Oproti intuici naopak argumentuje, že taková společnost v dlouhodobém hledisku na štědrém a promyšleném systému sociální podpory dokonce vydělá.
To vše však Daniel Prokop dělá střízlivou, pečlivou a uvěřitelnou analýzou statistik, dat a sociálních a vědeckých průzkumů. Nepracuje se znaky pošetile se skrývajícími v naší každodennosti, tak jako to dělal sémiotik Barthes v Mytologiích. Snaží se naopak v návalu znaků, obrazů a záměrně klamajících příběhů najít pevnou půdu pod nohama, na níž bychom mohli zahájit racionální diskuzi o dlouhodobě neřešených problémech Česka. V interpretaci Daniela Prokopa statistika zkrátka nuda skutečně není a nemusí si přitom pomáhat ani velkými, působivými gesty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
