Jan Bělíček: O jednom návratu na francouzskou periferii

Někdy v té době totiž začala sílit podpora Národní fronty mezi voliči z takzvaných vrstev pracujících a Eribonova kniha se právě tomuto problému věnovala z osobní perspektivy.

Čtěte také

Jan Bělíček: Jak vypadá literární průmysl pohledem Afroameričanky?

Jeho rodina pochází ze severovýchodního města Remeš, otec byl továrním dělníkem a matka si přivydělávala úklidem v domácnostech zajištěnějších lidí. Takřka celá rodina postupem let přešla od nekritické podpory francouzské komunistické strany k radikální pravici.

Eribon v Návratu do Remeše popisuje svou životní cestu ze sociálního bytu na předměstí Remeše až mezi francouzskou intelektuální elitu. Ve své analýze pohybující se někde na pomezí memoáru a sociologické studie si nebere servítky. Kritizuje přízemní hodnoty svých rodičů a sourozenců, elitářství a snobství francouzských elit nebo systematický útlak společenského systému, v němž má každý jedinec své pevně dané místo a jen obtížně mění životní úděl, který mu byl předurčen.

Kritizuje ale také sám sebe. Především za to, že se svou rodinou přerušil takřka veškeré kontakty, a za stud, který pociťoval, když musel se svými pařížskými intelektuálními přáteli mluvit o svém původu.

Čtěte také

Jan Bělíček: Peter Handke a politika Nobelovy ceny za literaturu

V knize mimo jiné tvrdí, že pro něj bylo mnohem snazší se v akademickém a intelektuálním pařížském prostředí přihlásit k homosexuální orientaci, než mluvit o svém původu z nejnižších pater francouzské společnosti.

Popisuje, jak aktivně zahlazoval a vymazával veškeré stopy po svém sociálním zázemí, což nejlépe demonstruje na tom, jak musel ze svého slovníku vyřadit poslední zbytky rodného dialektu. Na osobním příkladu zkrátka Eribon přesvědčivě poukazuje na markantní rozdíly mezi centrem a periferií francouzské společnosti a na to, jaký vliv na životní šance běžných Francouzů má jejich třídní postavení.

Návrat do Remeše navíc překvapí tím, jak často její autor používá paralely s afroamerickým a černošským myšlením. V textu se objeví narážky na romány afroamerického spisovatele Jamese Baldwina, slavného filozofa Frantze Fanona nebo spisovatele Johna Edgara Widemana. Ten ve své vzpomínkové knize Brothers and Keepers z roku 1984 srovnává svůj životní osud s osudem svého bratra, který během loupežného přepadení v roce 1975 zavraždil člověka a byl odsouzen na doživotí.

Čtěte také

Jan Bělíček: Ženská literatura pod vlivem #MeToo

Widemanova kniha se zamýšlí nad zcela odlišnými životními trajektoriemi obou bratrů a faktory, které jejich odlišné životy ovlivnily. Jeden bratr se stal akademikem a spisovatelem, zatímco druhý narkomanem, dealerem a vrahem. A to přesto, že oba pocházeli ze stejné chudinské čtvrti na předměstí amerického Pittsburghu.

Na Eribonově srovnání situace francouzských pracujících s Afroameričany je paradoxní především to, že za obratem nejchudších, francouzských, bílých vrstev ke krajně-pravicové politice do velké míry stojí příchod Maghrebanů z bývalých francouzských kolonií.

Eribonův Návrat do Remeše ale neměl vliv jen na sebereflexi francouzské společnosti, ale otiskl se i do současné francouzské kultury, a nejen do ní. Do podoby divadelního představení knihu například převedl významný německý divadelní režisér Thomas Ostermeier a myšlenky Didiera Eribona tvoří zcela jasný základ pro prozaickou tvorbu mladého francouzského spisovatele Édouarda Louise.

Čtěte také

Jan Bělíček: Jak bude vypadat konzervatismus 21. století?

Také Louis pochází ze severovýchodu Francie, také on bojoval ve velmi konzervativním prostředí se svou sexuální orientací, a stejně jako Eribon nakonec unikl svému chudinskému původu a stal se významným pařížským intelektuálem. Jeho prózy Skoncovat s Eddym B. a Dějiny násilí ostatně už byly přeloženy i do češtiny.

Díky nakladatelství Tranzit teď vychází v českém překladu i Návrat do Remeše a přináší do českého prostředí enormně aktuální, ale stále neřešená témata. A přestože se česká společnost nemůže s takřka kastovním francouzským systémem příliš srovnávat, i u nás můžeme už dávno pozorovat výrazné společenské rozdíly mezi jednotlivými regiony a společenskými vrstvami. Některé české čtenáře tak může zarazit, jak moc se Eribonova zkušenost podobá jejich vlastním zážitkům.