Jan Bělíček: Jen vzpomínat nestačí. Polistopadová éra očima pražských Romů

Výjimkou nejsou ani zmínky o euforii a nikdy nekončícím mejdanu. Novinář romského původu Patrik Banga právě do devadesátých let zasadil drtivou většinu děje své vzpomínkové knihy Skutečná cesta ven, kterou nedávno vydal v brněnském nakladatelství Host.

Čtěte také

Jan Bělíček: Toxické mužství ve Spojených státech

Jejím tématem nejsou jen devadesátky, ale také samotná Praha. A Bangova perspektiva je součástí příběhu našich devadesátých let, který do českého hlavního proudu moc často nepronikne. Právě proto je dobré se s jeho knihou seznámit.

Ta začíná během normalizace a přenáší nás na Žižkov a později kousek dál do okolí stanice I. P. Pavlova – do světa, který je tak dokonale rozprášen, že si jej dokáží vybavit už jen skuteční pamětníci. Přivádí nás takřka do centra hlavního města mezi početnou komunitu místních Romů, jejichž zajímavý mikrokosmos Banga působivě popisuje. Zpěv, kytary, vzájemné návštěvy přátel a městská džungle jako ideální kulisa pro svobodné řádění místních dětí.

Čtěte také

Jan Bělíček: Slovenský literární konflikt a vhodné čtení pro středoškoláky

Už tady ovšem můžeme zahlédnout to, co hraje později v příběhu opravdu ústřední roli – tedy velmi přezíravý, diskriminující, až nepřátelský přístup veřejných institucí k lidem romského původu. A začíná to hned ve škole s podezíravým i disciplinujícím dohledem pedagogů a sociálních pracovnic.

To skutečné peklo ale přichází až se změnou režimu, kdy se realitou pražských Romů stane každodenní násilí, diskriminace, rasismus a v některých případech i vraždy. Ulicemi se prohánějí bandy neonacistů, vyvolávají konflikty a pořádají trestné výpravy. V nejlepších barvách ovšem novinář Banga nevykresluje ani strážce zákona, kteří by měli nad těmito násilnými erupcemi dohlížet. Skoro stejně děsivé je i jeho svědectví o stavu českého školství a o tom, jak se zacházelo s romskými studenty. Ti byli (a stále jsou) posíláni do zvláštních škol, ponižováni ze strany pedagogů i spolužáků, případně odstrčení do segregovaných základek, jakou byla podle Bangy třeba žižkovská škola na Havlíčkově náměstí.

Čtěte také

Jan Bělíček: Za nocí první světové války byla každá krev černá

Poměrně detailně a působivě zachycuje také to, jak málo byla místní romská komunita připravená na pravidla nového společenského systému. Především kvůli kupčení s byty a s takzvanými dekrety, což byli vlastně nájemní smlouvy, které později vytvářeli nárok na odkup bytu za velmi malé peníze. Realitní makléři i jiní spekulační dobrodruzi využili zranitelného postavení Romů a jejich nevědomosti k tomu, aby ve velkém skupovali byty v samotném centru Prahy.

Ty se již brzy promění ve zlatý důl a jejich cena stoupne až čtyřistakrát. Řada Romů dostane náhradou za ně nemovitosti v méně atraktivních částech České republiky. Především upadající post-industriální sever Čech zažije veliký příliv pražského romského obyvatelstva, na jehož příchod však tamější města nebyla ani trochu připravena.

Čtěte také

Jan Bělíček: Zrazené společenské vyhlídky jedné ženy

I v těchto podmínkách se však najdou individuální výjimky, které mají na osud mladého romského chlapce jednoznačně pozitivní vliv a které ho posouvají v cestě vpřed. Ať už je to právnička, která mu daruje vyřazený počítač nebo o generaci starší novinářka, které mu pomáhá etablovat se na české mediální scéně.

Tato kolegyně Lenka ho ostatně naverbuje na dobrodružnou a nebezpečnou cestu na Balkán v průběhu války v Kosovu. Jejím přičiněním se Banga dostane až do hlavního města Černé hory do Podgorici. Pohled na zbídačené kosovské Romy v uprchlickém táboře Konik byl pro něj evidentně transformativním zážitkem, který obrátil jeho životní hodnoty naruby.

Čtěte také

Jan Bělíček: Minisérie Podezření zaznamená autentickou tvář dnešního Česka

Kniha Skutečná cesta ven má sice celou řadu nedostatků a z literárního hlediska nenabízí nic mimořádného, ale v tom ani nespočívá její hlavní síla. Tu je potřeba vidět spíše ve snaze otevřít dlouho zamlčované téma odvrácené podoby pražských devadesátých let. Do českého intelektuálního vzpomínání na uplynulé dekády také vnáší romskou perspektivu.

Bangův náhled má opravdu daleko k sentimentálnímu vzpomínání na zlaté časy, které se jen tak nevrátí. A právě proto je dobré po knize sáhnout a seznámit se s jiným pohledem na toto kanonizované období našich moderních dějin. Protože jen vzpomínat nestačí.