Jan Bělíček: Toxické mužství ve Spojených státech

Zatím je mu pouhých čtyřicet tři let a nějakou dobu si tak ještě počká, ale už teď napsal více zásadních literárních děl, než kolik se jiným autorům podaří vytvořit za celý život. Mluvím o americkém spisovateli Benu Lernerovi, jemuž nedávno vyšlo první převedení knihy do češtiny.

Čtěte také

Jan Bělíček: Slovenský literární konflikt a vhodné čtení pro středoškoláky

Nakladatelství Argo v překladu Olgy Bártové publikovalo jeho zatím poslední román Topecká škola a čeští čtenáři tak mají skvělou příležitost se seznámit s tím nejlepším, co současná americká literatura nabízí.

Ben Lerner je jeden z nejvýraznějších představitelů současného literárního mikrožánru autofikce, tedy psaní, v němž autoři a autorky přiznaně vycházejí ze svých vlastních životních zkušeností a přetvářejí je do sugestivních próz. Tímto způsobem postupoval ve svých předchozích knihách Opouštíme nádraží Atocha i v knize 10:04.

A podobným způsobem pracuje i tentokrát v Topecké škole. Hlavním sledovaným životním obdobím autorova alter-ega Adama Gordona je v této próze dospívání. S Adamem se setkáváme na konci devadesátých let ve městě Topeka ve státě Kansas na americkém Středozápadě, jak směřuje k dokončení středoškolského vzdělání, připravuje se na univerzitní studium v New Yorku a zároveň bojuje o federální vítězství v debatních kláních amerických studentů.

Čtěte také

Jan Bělíček: Za nocí první světové války byla každá krev černá

Poslední román Bena Lernera je ovšem v mnoha ohledech ambicióznější a košatější, než ty předchozí. Autor tentokrát do příběhu dostává i perspektivy jiných postav a ty si v jeho vyprávění berou slovo.

Vyprávějí především Adamovy rodiče Jane a Jonathan, dva židovští intelektuálové, kteří se do Kansasu přestěhovali kvůli práci na prestižní místní klinice zaměřené na problematiku duševního zdraví. Vyprávění Adama, jeho dvou rodičů i méně intelektuálně nadaného spolužáka Darrena tvoří v Lernerově knize kompozici, jejímž hlavním cílem je zrekonstruovat podoby temných stránek americké maskulinity v posledních několika dekádách. Děje se tak paradoxně v devadesátých letech, které byly tehdejšími aktéry vnímány jako velké vítězství amerického liberalismu, volnomyšlenkářství a jako éra, v níž nemají diskriminace, rasismus či homofobie žádné místo.

Čtěte také

Jan Bělíček: Zrazené společenské vyhlídky jedné ženy

Ben Lerner přesvědčivě ukazuje, že temné podoby amerického mužství z veřejného prostoru ve skutečnosti nikdy nezmizely a že příběh o ideálních a idealistických devadesátkách byl vždy iluzí. Odhaluje to třeba i zkušenost jeho matky Harriet, která právě v této době vydala několik bestsellerů popularizujících psychologické a psychoanalytické poznatky ohledně rodiny a mezilidských vztahů.

Kromě toho, že se díky svým knihám dostala do slavné talkshow Oprah Winfreyové, začali ji ve stejnou dobu anonymně volat i takzvaní „chlapi“, jak jim sama říkala. Skrze „chlapy“ do příběhu pronikají zamlčované aspekty americké společnosti, které postupem času nabývají na síle a jsou stále hlasitější.

Ben Lerner v románu tuto linku vede až k mocenskému nástupu americké konzervativní pravice a k prezidentství Donalda Trumpa. Právě to je v jeho příběhu vrcholným momentem frustrovaného a toxického mužství Spojených států amerických.

Čtěte také

Jan Bělíček: Minisérie Podezření zaznamená autentickou tvář dnešního Česka

Takto nastíněný děj může působit příliš lacině a didakticky, ale nic nemůže být Lernerovu psaní vzdálenější. Svým způsobem ve své tvorbě navazuje na americké mužské a silně analytické autory, jakými byli třeba Philip Roth nebo David Foster Wallace. Toto psaní ale paradoxně využívá ke kritice vypjatě mužského a analytického přístupu ke skutečnosti.

Suverenita, nabubřelost a autorova snaha využívat velká gesta a myšlenkové koncepty, může svým patosem celou řadu čtenářů odradit. Přesto je Lernerův styl v zásadě srozumitelný a strhující. I samotný tento styl je navíc předmětem nesmlouvavé analýzy, která tuto předstíranou autorskou jistotu kreativním způsobem podemílá. Zkrátka literatura jako stvořená pro Nobelovu cenu za literaturu.