Jan Bělíček: Za nocí první světové války byla každá krev černá

24. červen 2022

Při představě válečných bojišť první světové války nám většinou vyvstanou na mysli zákopy, v nichž se krčí tisíce vojáků čekajících na povel k útoku. Představujeme si nudu, strach, násilí a všeobklopující úzkost z toho, co může každou chvíli přijít.

Případně si vybavíme muže jedoucího na koni v plynové masce jako symbol střetu dvou světů – dlouze umírajícího 19. století a nástupu modernity se svou efektivitou, materialismem, ale i novými biochemickými zbraněmi jako byl třeba yperit, před nímž se tento jezdec s plynovou maskou chrání.

Čtěte také

Málokomu ovšem při představě bojů v první světové válce vystoupí před očima senegalští vojáci bojující pod francouzskou armádou. A přesto jich na evropském území bojovalo něco přes sto tisíc.

Právě k těmto událostem se vrací krátká novela francouzského spisovatele senegalského původu Davida Diopa, která nedávno vyšla v překladu Tomáše Havla u nakladatelství Argo. Kniha v minulém roce vyhrála prestižní Mezinárodní Bookerovou cenu a u světového literárního publika její téma silně rezonuje. Novela je v podstatě jakýmsi vnitřním monologem senegalského mladíka Alfy Ndiayeho, který se nachází v blíže nespecifikovaných zákopech na evropském území.

Čtěte také

Setkáváme se s ním krátce poté, co německý voják předstírající smrt rozřízne břišní dutinu jeho nejlepšímu příteli Madembovi Diopovi a on je svědkem jeho pomalé, nesmírně bolestivé a brutální smrti. Alfa Ndiaye se tímto okamžikem promění ze submisivního, poslušného vojáka v postrach válečného bojiště systematicky mrzačícího své protivníky.

David Diop dokáže svým psaním nesmírně intenzivně přiblížit brutalitu každodenních bojů ve válce, o níž se ve srovnání s druhou světovou válkou už tolik nezajímáme. Obě dvě přitom byly v mnoha ohledech stejně krvavé a stejně nesmyslné. I nenávist a krutost ale mají své hranice – dokonce i ve válce. Alfovy individuální trestné výpady do tábora nepřítele pomalu přitahují pozornost jeho nadřízených a velitelů – z odvážného vojáka se v očích ostatních proměňuje v šílence, vyvrhele a zlou nadpřirozenou bytost.

Čtěte také

Jak kniha Davida Diopa nenásilně naznačuje, můžeme tento proces chápat také jako vypravěčův zoufalý a šílený pokus vytrhnout se ze svěrací kazajky zvyků, pravidel, rozkazů a dogmat a jako hledání autentického jednání v situaci, kdy je autonomie a individualita jedince zašlapaná do země – tedy v situaci šílené industriální války světových mocností.

Zoufalost situace je o to větší, že je hrdina mladý senegalský chlapec, který narukoval pod vlajkou koloniální Francie. Ostatně téma kolonialismu se nenápadně vine celou knihou jako její hlavní téma. Teprve až v momentě, kdy je svými vyděšenými nadřízenými poslán do zotavovny, začíná si Alfa Ndiaye vybavovat zážitky ze svého předchozího života na africkém kontinentě. Vzpomíná na svou rodinu, vyrůstání na severu Senegalu, vzpomíná na své lásky, na přátelství se zavražděným Madembou Diopem.

Čtěte také

Postupem času nám dochází, že na evropská válečná pole ho nepřivedla jen zlovůle koloniální správy, ale i velké ambice Mademby Diopa. Přítel Mademba chtěl vystoupat co nejvýše na žebříčku senegalské koloniální správy a nástup na evropskou válečnou frontu mu měl zajistit přístup k bohatství a lepšímu společenskému postavení. Role pouhopouhé oběti se najednou problematizuje.

Velmi podmanivý, rytmizovaný styl plný opakujících se zvolání, motivů a slov má na čtenáře až hypnotický efekt. Vtahuje ho přímo doprostřed válečné vřavy, v níž kolem létají dělostřelecké granáty a vraždící kovová zrnka, jak je ve svém proudu vědomí popisuje senegalský vypravěč. Hrůzný prožitek války je univerzálním sdělením, které je právě dnes opět smutně aktuální. Kniha Davida Diopa ho ale rozšiřuje o perspektivu jednoho fiktivního afrického vojáka, jakých v zákopech první světové války zemřely desetitisíce, aniž bychom si to nějak zvlášť připomínali. Novela V noci je každá krev černá buduje takovým vojákům důstojnou a literárně působivou poctu, aniž by zamlčovala okolnosti, které se do heroického příběhu zdánlivě nehodí. Tak jako to dělá každé silné umělecké dílo.

autor: Jan Bělíček
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.