Jan Bělíček: Zrazené společenské vyhlídky jedné ženy

24. květen 2022

Neuplynul ještě ani rok od posledního překladu a nakladatelství Paseka už vydává další knihu oblíbeného francouzského spisovatele Édouarda Louise. Novinka má název Boje a proměny jedné ženy, vychází opět v povedeném překladu Sáry Vybíralové a funguje jako jakýsi doplněk vzpomínkového, esejistického textu Kdo zabil mého otce z loňského roku.

Zatímco publikace z minulého roku sestavovala ze střípků vzpomínek mikroportrét spisovatelova autoritářského otce, v novince sledujeme osud matky a jejího života v chudém, dělnickém prostředí severovýchodní Francie.

Čtěte také

Klíčovým motivem knihy je autorem náhodně nalezená fotografie – jakási prapůvodní verze dnešních selfíček – na níž se do objektivu energicky a bezstarostně usmívá svobodná žena krátce předtím, než se stane několikanásobnou matkou. Uvolněnost a spokojenost jejího výrazu je pro Louise odrazovým můstkem k přemýšlení nad životním údělem chudé dělnické ženy pod tlakem společenského systému, v soukolí péče o domácnost, potýkající se maskulinními hodnotami svého manžela a patriarchátu obecně.

Na nalezené fotce je matka evidentně šťastná, plná ideálů a snů o tom, jakým směrem se její život vyvine. Tento výjev autora zasáhne především kvůli tomu, že nekoresponduje s tím, jak matku celý život znal. Krásně to vystihuje v pasáži, kdy rozespalý kolem půlnoci přichází do obývacího pokoje, kde se jeho rodiče baví se známými a matka dokonce podnapilá tancuje a zpívá si svou oblíbenou písničku. Mladý Édouard Louis je tímto výjevem znechucen a křičí na matku, ať tu písničku okamžitě vypne. V textu ke své tehdejší reakci dodává: „Byl jsem už tak zvyklý vidět ji doma nešťastnou, že mi štěstí v její tváři připadalo jako něco pohoršujícího, podvod, lež, kterou je třeba co nejrychleji odhalit.“

Čtěte také

V podstatě se jedná o dominantní a nejsilnější motiv této krátké, ale intenzivní knihy. Motiv autonomní, svobodné a kreativní osobnosti semleté společenským řádem, partiarchálními hodnotami a požadavky a nároky svého okolí. Toto téma je silné samo o sobě, ale zároveň navazuje na hlavní myšlenku, kterou Édouard Louis v posledních letech rozvíjí – a tou je fyzická a psychická degradace nejchudších lidí pod náporem společenského a politického nastavení. Mluví o ní jako o esenciálním společenském násilí, které tito poničení lidé dále šíří a reprodukují ve svém okolí. A to třeba formou nenávistného chování ke všemu odlišnému, homofobií, xenofobií a důrazem na maskulinitu a vlastní těla, která jsou často tím posledním, co jim společnost ještě ponechala a o co se mohou opřít.

Ve svém románovém debutu Skoncovat s Eddym B. z roku 2014, který napsal v pouhých jednadvaceti letech, v podstatě jen syrově a působivě popsal, jak tyto hodnoty a nenávistné chování komunity na francouzské periferii vypadají. Sám před nimi utekl do hlavního města Paříže mezi intelektuální elitu. Ve svých dalších knihách ale spíše hledá cestu zpět k prostředí, z něhož vzešel. Vydává se cestou empatie a porozumění a pokouší se na příkladu vlastní rodiny rekonstruovat a pochopit, proč se právě v těchto místech děje to, co se zde děje. Jestli to nemá nějaké hlubší společenské vysvětlení a jestli ve čtenářích není možné vzbudit empatičtější vztah k lidem, kterými „slušní Francouzi“ pohrdají.

Čtěte také

S tím vším navíc souvisí i to, jak tento francouzský spisovatel chápe literaturu a její společenskou úlohu. Tyto postoje se propisují také do toho, jakým způsobem své poslední dvě knihy napsal. V knize Boje a proměny jedné ženy se Louis tématu poslání literatury dotýká zcela explicitně, když hovoří o její výlučnosti, která z kulturního prostoru vyhání lidi, jako je jeho matka. Celá tato pasáž končí působivým zvoláním. „Protože teď už to vím: oni tu takzvanou literaturu vystavěli proti životům a tělům jako to její. Protože teď už vím, že psát o ní a o jejím životě znamená psát proti literatuře,“ završuje své myšlenky Louis. Onou ženou je samozřejmě matka, jíž je kniha věnována.

V tomto kontextu pak není náhoda, že tento francouzský spisovatel vydal krátce po sobě dvě vzpomínkové a přímočaré knihy, které za dvě hodiny přečte takřka kdokoliv. Pokud chce být Édouard Louis ve svém úsilí „psát proti literatuře“ důsledný a úspěšný, musí proměnit i to, jak píšeme, konstruujeme a následně zase konzumujeme knihy. Právě o to se evidentně pokouší a přizpůsobuje tak své knihy vrstvám, o nichž a pro něž se rozhodl psát. A to je v dnešní literatuře docela výjimečné a pozoruhodné gesto.

autor: Jan Bělíček
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

zlenice.jpg

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...