Jan Bělíček: Za siláckými gesty číhá předčasná smrt. O maskulinitě a chudobě v knize Édouarda Louise

Právě do světa lidí z chudých regionů, byť francouzských, nás ve svých knihách Édouard Louis pravidelně zavádí. A podle všeho nemá francouzská realita k té české zas tak daleko.

Čtěte také

Jan Bělíček: Nezdolná vůle ke změně a životu spisovatelky Octavie Butler

Ve svých jednadvaceti letech se Louis stal v podstatě přes noc francouzskou literární celebritou nejvyšší velikosti. Bylo to v roce 2014, kdy vyšel jeho debut Skoncovat s Eddym B., v němž sugestivně zachytil své dospívání v severofrancouzském postindustriálním městečku Hallencourt. Popsal v něm, jaké to je vyrůstat ve velmi chudé, dělnické rodině a zároveň si během svého vyrůstání postupně uvědomovat, že mezi ostatní tak úplně nezapadáte a že to má něco společného s vaší sexualitou. Nejdřív ho okolí na jeho jinakost jen neustále upozorňuje. Později se vše překlopí v šikanu a násilí.

Mladý Eddy B. musí z tohoto prostředí utéct, přetrhat vazby se svou rodinou a zmizet do kosmopolitní a otevřené Paříže. Tady jeho první kniha končí. Ale ani v Paříži není vše tak růžové, jak si vysnil. V hlavním městě nachází mnohem tolerantnější prostředí, ale zároveň prostředí v různých ohledech hierarchizované. Zatímco o homosexualitě dokáže v jeho pařížské sociální bublině mluvit bez problémů každý, o svém chudém původu se ostatním raději nesvěřuje. Právě perspektiva periferie, vyloučení a chudoby mu ve zdejší společnosti chybí a snaží se jí do ní vnést.

Čtěte také

Jan Bělíček: Žena, díky níž získala pohádka o americkém snu hloubku a pravdivost

Podobnou emoci se čtenářům pokouší Édouard Louis přetlumočit ve své krátké, ale intenzivní knize Kdo zabil mého otce. I tentokrát se Édouard Louis vrací ke svému nespokojenému dospívání v Hallencourtu, ale snaží se ve vyprávění najít prostor pro empatii a smíření. Jeho otec, jehož celý život vnímal jako velmi autoritářského a konzervativního muže, získává v této próze mnohem živější a rozporuplnější obrysy. I on se stejně jako jeho otec a otec jeho otce narodil do chudé rodiny, poměrně brzy skončil ve vzdělávacím systému a následně strávil celý život u těžké manuální práce. Tedy až do té doby, než se v zaměstnání těžce zranil, přišel o práci a zbytek svého života prožil v bolestech jako invalidní důchodce.

Jednotlivé epizody z tohoto vyprávění doplňují mozaiku osobního příběhu Édouarda Louise, kterou ve svých prózách postupně skládá. Najdeme zde ale i silné výjevy, které čtenáře vtáhnou přímo do života nejchudších Francouzů. Třeba když otec vyveze celou rodinu na výlet k moři jen kvůli tomu, že francouzská vláda zvýší podporu sociálně slabým rodinám na nákup školních pomůcek o sto eur. To, co z centra vypadá jako abstraktní debata o pár drobných, může mít na periferiích zcela konkrétní dopady – třeba v podobě rodinné oslavy na pláži kvůli stovce eur navíc.

Čtěte také

Jan Bělíček: Sto let Švejka – antiideologického románu říznutého dadaismem

V jistém ohledu je tak kniha Kdo zabil mého otce pokusem Édouarda Louise podívat se na téma debutu Skoncovat s Eddym B. z jiné perspektivy. Ano, vyrůstal v homofobním a konzervativním prostředí, které nejvíce zosobňoval právě otec. Ale co když sám otec byl jeho obětí? I on mu chtěl uniknout, když rodné městečko v rané dospělosti opustil a poflakoval se kdesi na jihu Francie. Časem mu ale došly peníze i odhodlání a zlomený se vrátil zpět k osudu, který mu předem nalajnovala francouzská společnost.

Je nejspíš paradoxní, že spisovatel nachází společnou řeč se svým otcem až v momentě, kdy umírá, je slabý a takřka všemi opuštěný. Teprve ve stavu naprosté zranitelnosti dokáže se svým synem otevřeně komunikovat a dokonce s ním probírat i jeho milostný život. Nejchudší Francouze podle Édouarda Louise připravuje společnost o vzdělání, peníze, kulturu i budoucnost. Zůstávají jim jen jejich těla, kolem nichž si budují siláckou identitu, přestože těžká práce a život v chudobě decimují tato těla rychleji než těla jiných. Teprve až ochablý a umírající otec dokáže tuto toxickou situaci nahlédnout. A v knize Kdo zabil mého otce to společně s ním můžeme uvidět také my. A to není málo.