Sandra Silná: Československá Šeherezáda
Měsíc nazpět mě služba zavedla na Šumavu, pod hrad Kašperk. Mírně zvlněná krajina, která nabízí přehršel oblíbených turistických cílů k relaxaci. Cestou, kousek od Písku, se nachází mimo jiné městys Bernartice. Podobně, jako na jiných místech naší země, i tady by domy mohly vyprávět minimálně jeden, ale jistě daleko více silných, mnohdy dramatických příběhů osobností, které zde žily.
Konkrétně v Bernarticích se na podzim roku 1896 narodila Vlasta Kálalová. Jméno pozdější lékařky, znalkyně mnoha světových jazyků, ženy, jejíž život tragicky poznamenal konec druhé světové války, kupodivu není české veřejnosti příliš povědomé.
Čtěte také
Vášniví čtenáři a znalci československé literatury ale mohou znát knihu novinářky Ilony Borské Doktorka z domu trubačů, která příběh obětavé lékařky zpracovala a sedm let po Vlastině smrti, roku 1978, publikovala knižně. O dětství Vlasty Kálalové se mnoho neví, co ale upoutá, je fakt, že jako gymnaziální studentka, dítě z učitelské rodiny, dokázala díky neúnavné píli otevřít svou mysl sedmi světovým jazykům, které se naučila víceméně sama.
Její studijní nadání jí zavedlo na pražskou lékařskou fakultu, kde učinila zásadní životní rozhodnutí. V Československu na počátku 20. let 20. století bylo potřeba posílit výzkum tropických chorob, a proto se čerstvě dostudovaná doktorka Kálalová odhodlala k cestě do iráckého Bagdádu, kde chtěla založit soukromou nemocnici, pomáhat tamním ženám se zdravotními problémy a zároveň do tehdejšího Československa přinášet poznatky o různých exotických nemocech, u nás do té doby neznámých.
Vybavena znalostmi perštiny a arabštiny a s požehnáním prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který jí na cestu půjčil nemalou finanční částku, odjela Vlasta v roce 1924 do Istanbulu a později do Bagdádu. Když se už jako vdaná žena, matka dvou dětí, po sedmi letech na Východě poohlížela po svém nástupci, aby se mohla vrátit do Československa, nikdo kupodivu nejevil o zavedenou bagdádskou kliniku zájem.
Čtěte také
Kálalová ve svých vzpomínkách napsala: „Nezbývalo mi než držet získané pozice tak dlouho, dokud se nestanou poměry příznivějšími – dokud v mé vlasti nebude zájem o klinickou jednotku, která by v subtropickém prostředí udržovala styk teoretických ústavů doma s exotickou patologií. Pracovala jsem, psala domů, čekala. Odpověď z Čech byla vždy táž: mlčení. Jako by psal domů mrtvý.“
Náhradu za sebe nenašla, ale to nebyla jediná rána, která poznamenala její život, věnovaný poznání a práci pro dobro druhých. 8. května 1945, v čase, kdy Vlasta Kálalová, provdaná Di Lotti, žila už několik let s manželem a dvěma dětmi v rodných Bernarticích, provozovala zde lékařskou praxi a školila dobrovolné zdravotní sestry, se ustupující jednotky SS střetly s českými povstalci a přímo v Bernarticích zastřelily několik desítek lidí. Mezi nimi i manžela Kálalové a obě jejich děti. Vlasta přežila jen se štěstím, Němci ji po střelbě považovali za mrtvou.
Čtěte také
Nepředstavitelná tragédie, která by navěky zlomila nejednu duši, byla pro doktorku Di Lotti důvodem k tomu, aby již nikdy v životě nepoužila němčinu, jazyk vrahů svých dětí. Nadále ale pomáhala ve svém okolí, válečným sirotkům, lékařům, po padesátce si osvojila ještě norštinu a islandštinu, ze kterých překládala. Její život se uzavřel v zimě 1971 v Písku. Vedle jmen světových a známých humanistů, jakými byli například Albert Schweitzer nebo Přemysl Pitter, by mělo znít i jméno Vlasty Kálalové di Lotti. Vybavuje se mi verš z písně Modlitba pro Martu o „srdcích, která zloby čas nespálil“ a myslím při tom právě na tuhle statečnou lékařku a její inspirativní příběh.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
