Společnost mi přiřadila škatulku dělníka, ale to já nechtěl. Měl jsem štěstí i vůli, říká novinář Patrik Banga
„Kdy mi naposledy přišla rasistická zpráva? Asi před třemi hodinami, nějaký pán nechutně reagoval na moji kritiku vystoupení pana Kozuba,“ říká Patrik Banga, romský muzikant, novinář, moderátor, lektor i IT podnikatel, který v knize Skutečná cesta ven popisuje, co obnáší lámat stereotypy a dostát svým touhám. Do Vizitky ho pozvala Markéta Kaňková.
Vyrůstal na Žižkově devadesátých let, kde nebylo daleko k drogám, alkoholu a násilí. Silně jej ovlivnila hudba; od čtyř let se sám učil na nástroje, ovládá hru na kytaru, baskytaru i klávesy a působil v několika kapelách. Ze školy nosil špatné známky, rád se pral a jednou se opil tak, že na učitelku vulgárně pokřikoval.
Čtěte také
Na Tylově náměstí v Praze prodával po vyučování zeleninu a v jedenácti letech si tak vydělal první peníze. Pak přes advokátku, u které uklízela jeho maminka, dostal počítač. „Dodnes je to pro mě nezapomenutelný zážitek. Brácha Radek uměl tehdy naprogramovat na Commodoru nějaké kytičky a já to chtěl umět taky, tak jsem si půjčil z knihovny knihy a učil se to z nich.“ První počítačový byznys byla instalace operačních systémů a v IT občas něco sám pro sebe kutí dodnes.
Bál jsem se, že mi drogy zachutnají
Náhoda hraje velkou roli skoro ve všem, čemu se Patrik Banga v životě věnoval. V roce 1999 se po osobní krizi – tehdy se pokusil o sebevraždu – dostal do válkou sužované Jugoslávie. To, co kolem sebe viděl, zkoušel psát a nabízet do médií. A vyšlo to, jeho texty se objevily v Mladé frontě Dnes, kam později nastoupil coby redaktor, i v České televizi. „Tehdy jsem se naučil hodně rychle psát, protože deset minut v internetové kavárně stálo jako karton cigaret,“ vzpomíná.
Čtěte také
Velkou zkušeností byla pro Patrika Bangu práce pro pořad České televize 168 hodin. Na rozdíl od klasického zpravodajství měl na reportáž sedm minut, které ho naučily precizní žurnalistice bez šance na časovou prodlevu. Jak ve Vizitce řekl, přestože je Rom a cítí potřebu na romská témata upozorňovat, nejvíce ho vždycky zajímalo klasické zpravodajství a v poslední době také politické komentáře.
Ve Vizitce s Markétou Kaňkovou mluvil i o tom, jak se za posledních dvacet let změnilo postavení Romů ve většinové české společnosti, jak se sám vědomě vymanil ze škatulky „zedník nebo podavač na stavbě“, kam jej chtělo zařadit okolí, jaký má vztah k drogám a samozřejmě také o tom, jak kniha Skutečná cesta ven vznikala.
Související
-
Iren Stehli: Romská žena Libuna v sobě měla moudrost zakódovanou
Pro Iren Stehli je prvořadé dívat se dovnitř do lidí, do jejich přirozeného světa, do způsobu jejich jedinečného bytí bez jakékoli intervence.
-
Když tančím romský tanec, jsem ve své kůži. Zmizí vyžehlený Jan a probouzí se divoký, říká Jan Cina
Baví ho hledat hloubku v tom, co se zdá na první pohled povrchní, a role si vybírá podle toho, s kým bude pracovat. „Není čas ztrácet čas,“ říká herec Jan Cina.
-
Vztah romských čtenářů k vlastní literatuře je silný. Je to zdroj hrdosti, říká romistka Ryvolová
Proč v romských pohádkách přijíždí princ v bílém mercedesu a princezna září jako žárovka dvoustovka? Z jakého důvodu je dobré vydávat texty romských autorů česky i romsky?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
