Jakmile tančím romský tanec, jsem ve své kůži. Zmizí vyžehlený Jan a probouzí se ten divoký, říká herec Cina
Baví ho hledat hloubku v tom, co se zdá na první pohled povrchní, a role si vybírá i podle toho, s kým bude na filmu či divadle pracovat. „S těmi lidmi budu muset trávit kus života a není čas ztrácet čas,“ říká herec Jan Cina. Právě se vrátil z New Yorku, kde hrál s týmem režisérky Constanzy Macras. Roli v divadelně-pohybové inscenaci Open For Everything dostal jako záskok a, jak ve Vizitce řekl Ondřeji Cihlářovi, splnil se mu tak sen, který ani neměl.
Jako kluk navštěvoval Jan Cina dramaťák na pražském Proseku – shodou okolností stejný, kam jen pár let před ním chodila jeho současná divadelní kolegyně Tereza Hofová. Bral hodiny zpěvu a taky tancování. Nakonec vystudoval hudebně dramatický obor na Pražské konzervatoři a alternativní a loutkové herectví na DAMU, tanec se jej ale drží dodnes.
Vyhrál televizní soutěž StarDance, nedávno si v New Yorku zatančil pod mostem na oblíbenou píseň kapely Moloko The Time Is Now a coby poloviční Rom rád vzal také roli v divadelně-pohybové inscenaci zaměřené na situaci romské rodiny v různých evropských zemích nazvanou Open For Everything. Režírovala ji německo-argentinská režisérka a choreografka Constanza Macras.
„Pracovat s Constanzou je jeden ze splněných snů, které jsem ani neměl. Chtěl jsem se k pohybovému divadlu dostat, i když nemám všechny technické dovednosti,“ říká.
Podstatnou část inscenace tvoří hudební složka, již po balkánském stylu doprovázejí výrazné emoce. „Část romského tance jsem se musel učit podle videa, ale když jsem se do toho dostal, ucítil jsem, že je v něm uložené něco historicky velkého. Mám v sobě romské kořeny, ty se najednou probraly a já se cítil ve své kůži. Zmizel vyžehlený Jan a probudil se ten divočejší gypsy Jan,“ vypráví Cina. Do Vizitky přišel jen den po návratu z New Yorku, kde Open For Everything hráli pětkrát, pokaždé s větší návštěvností.
Naplňuje mě imaginace, nikoliv orientace
Když zrovna nebyl na pódiu jeho soubor, chodil po newyorských scénách a snažil se toho sám co nejvíce nakoukat.
„Setkal jsem se s lidmi, kteří procházejí tranzicí, byl jsem na queer plesech, kde vystupují barevní lidé různé orientace. Samotní Romové tedy nejsou pro Američany takové téma,“ konstatuje s tím, že na gender a korektní oslovení všech lidských bytostí se za oceánem hodně dbá.
„V Open For Everything jsem vystupoval jako žena, a tak se mě kostymérky hned na začátku ptaly, jak mě mají oslovovat, jestli jsem on, ona nebo oni. Doma jsem se s tím v takové míře nesetkal, tady je to normální.“
Ve Vizitce také detailně mluvil o své aktuální roli sirotka, milovníka pohyblivého obrazu a zároveň homosexuálního prostituta v inscenaci Měsíční kámen podle stejnojmenného románu islandského spisovatele Sjóna.
„Samotná homosexualita je zajímavá jen tehdy, díváme-li se na ni zvenku. Ta postava je silná v tom, že svou orientaci nevnímá jako neštěstí. Ji naplňuje film, snění, což mnou dost rezonuje. Má sexuální orientace není téma, na kterém bych chtěl stavět život,“ říká Jan Cina.
Proč by se rád dostal ze škatulky herců ideálních pro roli prince? A proč jej baví a láká účastnit se různých televizních soutěží, které na první pohled působí jen dojmem pozlátka? I na tyto otázky dostal Ondřej Cihlář v rozhovoru odpověď.
Související
-
Role v Dukle 61 mě sblížila s tátou. Třicet let pracoval jako horník, říká herec Robert Mikluš
Ve filmu Zátopek si Robert Mikluš zahrál komunistu Dostála, v rozhlasové hře Dilema Emila si roli prohodil s Václavem Neužilem a ztvárnil samotného slavného běžce.
-
Angažmá v Dejvickém divadle je pro mě krok z komfortní zóny, říká herec Tomáš Jeřábek
Jeho tvář je úzce spojená s postavou úlisného bankéře v jedné reklamní kampani, své síly ale Tomáš Jeřábek vkládá hlavně do divadelního a filmového herectví.
-
Martin Huba: Když IQ diváka ničíte lacinými inscenacemi, proč by se zajímal o Dostojevského?
U herce je nejdůležitější jeho niterné rozpoložení, pak verbální projev, říká herec, režisér a pedagog Martin Huba, který loni obdržel na AMU čestný doktorát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
