Role v Dukle 61 mě sblížila s tátou. Třicet let pracoval jako horník, tak se mnou prošel scénář, říká herec Robert Mikluš

Čtěte také

Dilema Emila. Život si běhá, kudy chce. Hra o Emilu Zátopkovi

Robert Mikluš se narodil v Ostravě do hornické rodiny, Miklušův otec pracoval v dolech třicet let. Když pak Robert dostal roli v minisérii Dukla 61 o důlní tragédii, mohl Mikluš starší dělat režiséru Davidu Ondříčkovi scenáristického supervizora;  upozorňoval na „cypoviny“ a přidával historky. Některé z nich se do série dostaly, jiné, například ta o hornících, kteří v den výplaty přeskakovali ploty, aby nemuseli odevzdat všechny vydělané peníze svým manželkám a mohli rovnou zamířit do hospody, nikoliv. „Hodně jsme se u toho s tátou sblížili,“ konstatuje Mikluš.

Tajfun, který foukal směr Brno

Přestože o sobě Miklušův otec mluví jako o „hornické šlechtě“, svým dětem přál život spíš nad povrchem země než pod ním. Rodiče dbali na dobré známky a pestré koníčky, a i proto začal Robert Mikluš chodit do hereckého kroužku zvaného Tajfun. Ten ho nakonec odfoukl až na činohru na brněnskou JAMU. Přes zastávky na brněnských scénách se dostal do Prahy, kde dodnes rád spolupracuje s autorem vltavské rozhlasovky Dilema Emila Tomášem Dianiškou. O něm mluví jako o hračičkovi, filmovém nerdovi a milovníkovi devadesátkové estetiky, který zároveň dokáže při zkoušení inscenace vytvořit přátelskou a inspirativní atmosféru.

Robert Mikluš jako kriminalista Josef Korejs zatýká Matouše Rumla v minisérii Devadesátky|foto:Česká televize

Zatímco v Divadle pod Palmovkou se režisér Dianiška vypracoval z menších scén v oblíbeného a diváky žádaného autora, v Národním divadle, kde je Mikluš od sezony 2019/2020 v angažmá, je třeba uspokojit různorodé divácké skupiny. I proto jsou tu herci svázáni větší odpovědností. V současné době zkouší inscenaci Rej pod vedením francouzského režiséra Arthura Nauzyciela, jenž vyžaduje stoprocentní účast všech herců na všech zkouškách. I proto Mikluš nemohl přijít do živého dopoledního vysílání Vizitky a rozhovor s ním jsme předtáčeli.

Robert Mikluš a Anna Fialová v inscenaci Stát jsem já|foto:Petr Neubert, Národní divadlo

S Ondřejem Cihlářem probíral také malou otevřenost české divadelní obce vůči odvážnější dramaturgii a provokativním tématům – třeba takovým, jaká přednesla na festivalu Pražské křižovatky v inscenaci Liebestod spisovatelka a divadelnice Angélica Liddell: na pódiu tančila s mrtvým býkem, pořezala se žiletkami, pozurážela divadelní svět i sebe. Na inscenaci by prý Mikluš znovu nešel, z festivalu si ale odnesl zážitek přesahující běžné představy o divadle. Takový, jaký podle něj německé, francouzské či španělské scény nabízejí na rozdíl od těch českých už několik desítek let.