Některé stereotypy přinášejí do života klid a pocit přijetí. A taky hodnotu, kterou nové impulsy nenabízí, říká Martha Issová

Jako dítě chodila Martha Issová do skautského oddílu a taky hrála závodně tenis. Dodnes i o sobě myslí, že je pohybově nadaná, proto když před osmi lety začala trénovat na roli oštěpařky Dany ve filmu Zátopek (který se nakonec za Českou republiku vydává do boje o Oscary), měla pocit, že „to prostě půjde“. Jenže ouha. Na prvním tréninku s profesionálním koučem Rudolfem Černým přistál oštěp dva metry před ní a ani se nezapíchl do země. „Najednou jsem zjistila, že to není tak jednoduché, a naskočila mi ambice, kterou jsem měla pokaždé, když šlo o sport nebo deskové hry,“ vysvětluje. Trenér Černý nakonec přišel s rozumnou myšlenkou: jednotlivé hody neměřil a jejich společným cílem bylo naučit Marthu házet tak, aby se u toho profesionálové neošívali. Což nakonec klaplo – techniku stvrdila i Černého svěřenkyně Barbora Špotáková.

V souvislosti s námahou vynaloženou na sportovní trénink mluvila Martha Issová i o námaze spojené s rodičovstvím, o odpouštění „výchovných chyb“ vlastním rodičům a taky o temných stránkách, které v ní péče o milované děti občas vyvolává. „Potřebovala bych odbourat vztek a zlost, ta mi někdy zatemní hlavu tak, že se dostanu do nastavení, které mi opravdu nevyhovuje,“ konstatuje.

Být svědkem života jednoho člověka

Martha Issová se ve filmových a televizních rolích objevuje od druhé poloviny devadesátých let, v současné době je také členkou souboru Dejvického divadla. O něm se zmínila v momentě, kdy s Ondřejem Cihlářem mluvili o opouštění komfortní zóny a boji s vlastními stereotypy. „Určité stereotypy přinášejí člověku do života klid a pocit přijetí. Často to vnímám i ve vztahu k Dejvickému divadlu. Říkám si: jsem tu ráda proto, že je mi s těmi lidmi tak dobře, anebo z obavy, že kdybych udělala krok jinam, neuspěju? Je v tom pohodlnost? Pouštím světlo na různé vztahy a místa v životě a zkoumám to. Například v otázce vztahů ale nakonec docházím k tomu, že být svědkem života jednoho člověka mi nabízí takovou hodnotu, kterou nové impulsy nenabízí.“

Martha Issová a Václav Neužil ve filmu Zátopek|foto:Falcon

Před třemi lety na sebe Martha Issová upozornila rolí Marie v minisérii Dukla 61 popisující největší československé důlní neštěstí po druhé světové válce a jeho příčiny. Ve Vizitce popsala, jak s ní režisér Ondříček pro sérii nejprve nepočítal, nakonec to ale klaplo a role svérázné a lehce manipulativní matky ji posunula k výkonu, o němž se mluvilo jako o životním. Stejně důležitá bylo pro ni i režiséra Ondříčka samotné téma minisérie: nasvícením a pojmenováním událostí, které k neštěstí v havířovském dole vedly, otevřeli bolestivou kapitolu československé historie.

Martha Issová a Marek Taclík v televizní minisérii Dukla 61|foto:Česká televize

„Duklu 61 vnímám jako komunikaci mezi umělci a lidmi napříč politickým spektrem. Z dětství si pamatuju učebnice a slovní úlohy plné havířů a hutníků, což se po revoluci utnulo. Horníci dělali těžkou práci, stala se tragédie a pocit křivdy byl velký. To, že jsme příběh neštěstí na Dukle – a jeho příčiny – vytáhli na světlo, vyvolalo potřebný dialog.“