Role Zátopka je pro mě zásadní. K tak velkým proměnám se na české filmové scéně nedostanete, říká Václav Neužil

25. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Václav Neužil

Hlas Václava Neužila můžete na Vltavě slýchat každý den, ve Vizitce tentokrát ale s Ondřejem Cihlářem mluvil o filmu Zátopek, o svých hereckých začátcích nebo o aktuálním stavu Dejvického divadla.

„To by šlo,“ pronesla během natáčení filmu Zátopek na adresu vypracovaných lýtek herce Václava Neužila Dana Zátopková. Posvětila mu tak filmovou roli Emila, o níž ve Vizitce hovořil jako o v dosavadní kariéře nejzásadnější. „Je to role největší, a to i co se herecké proměny týče. Musela být obří, a k takovým se v Čechách tolik nedostanete,“ říká na adresu svého sportovního výkonu.

Natáčení filmu o Emilu Zátopkovi

Ačkoliv v dětství hrával hokej a závodně tenis, postavu má sportovní a slušný běžecký styl je mu vlastní, pod vedením několikanásobného mistra republiky v běhu na 800 a 1500 metrů Jana Pernici se vyšvihl k Zátopkově zarputilé rychlosti, vytrvalosti i specifickému držení těla. K figuře sestávající ze svalů, úponů a minimu tuku se propracoval zhruba za čtyři měsíce tvrdého tréninku. Dnes, kdy je film hotov a čeká na letní uvedení do kin, se ale v běžecké formě udržuje už jen pro radost.

Od biologie k herectví

Václav Neužil patří k nejpopulárnějším hercům střední generace, kromě rolí v domovském Dejvickém divadle je možné jej vidět v řadě filmových i internetových filmů a seriálů, v současné době například natáčí třetí sérii internetové komedie Lajna režiséra Petra Kolečka. Přestože jeho dědeček byl hercem pražského Divadla za branou a později plzeňského Divadla J. K. Tyla, samotného Václava to táhlo do přírody. Maturoval z chemie a biologie, kterou později také chvíli studoval na pedagogické fakultě, a myslel si, že bude pomáhat zvířatům. Jenže v té době už taky hrál na klavír a v plzeňském souboru Antidivadlo bavil obecenstvo svými skečemi. Když jej pak napodruhé přijali na JAMU do Brna, bylo jasno.

Čtěte také

Ve Vizitce vzpomněl na šťastné období v brněnském Divadle v 7 a půl, na spolupráci s režisérem J. A. Pitínským na představení Nora i na následný telefonát Miroslava Krobota z Dejvického divadla. „Volalo mi neznámé číslo, a když jsem to zvedl, bylo ticho a pak se ozvalo: tady Krobot,“ usmívá se při vzpomínce na první kontakt s mlčenlivým šéfem souboru. V Dejvickém divadle působí už patnáct let. O autorských tendencích hereckého ansámblu, o svém vstupu na hudební scénu, o bicích, které si koupil po čtyřicítce, o boji proti přešlapování na místě i o práci pro rozhlas se v rozhovoru taktéž zmínil.

Spustit audio

Související