Dilema Emila. Život si běhá, kudy chce. Hra o Emilu Zátopkovi

20. září 2022

Čtyřnásobný olympijský vítěz, osmnáctinásobný světový rekordman, muž, jemuž se říkalo „česká lokomotiva“ – Emil Zátopek. Legendárního atleta, který během olympijských her v Helsinkách v roce 1952 vyhrál běh na 5 km, 10 km, a dokonce maratón, jenž tehdy běžel poprvé v životě, zná každý. Jaké byly jeho sportovní začátky, osobní život či konec kariéry? Poslechněte si premiéru rozhlasové hry ke 100. výročí narození manželů Zátopkových. On-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Scénář a režie: Tomáš Dianiška
Zvuk, zvukový design a hudba: Tomáš Pernický
Osoby a obsazení: Emil (Robert Mikluš), Dana (Tereza Dočkalová), Zdenka (Veronika Lazorčáková), Funkcionář (Václav Neužil), Generál (Hanuš Bor), Dělník + Hlas v amplionu (Jakub Albrecht), Gottwald (Miroslav Hanuš), Haluza (Filip Kaňkovský), Mistr (Pavel Zedníček), Jungwirth (Adam Vacula), Doktorka (Ivana Wojtylová), Vědkyně (Kateřina Císařová), Nový (Luboš Veselý), Soudkyně + Oddávající (Dita Kaplanová), Letuška + Reportérka (Barbora Váchová), Malý chlapec (Jakub Král), STBák (Denny Ratajský), STBák + Muž z publika (Jan Hušek), Fotbalista + Voják + Reportér (Daniel Krečmar), Fotbalista + Reportér (Vojtěch Hrabák), Spolubydlící (Jaroslav Blažek), Kamarád + Fotograf (Vendelín Urban), Rozhlasový reportér + Sportovec v letadle (Jiří Panzner), Fotograf (Šimon Krupa) a Slovenský reportér (Tomáš Dianiška)
Dramaturgie: Lenka Veverková
Premiéra: 20. 9. 2022
Vzhledem k prezentovanému prostředí a charakterům postav obsahuje rozhlasová hra expresivní výrazy.

„Život si běhá, kudy chce. Kdyby běhal jen po vyznačené trase, byla by to děsná nuda,“ shrnuje svůj osud Emil Zátopek ve hře Tomáše Dianišky Dilema Emila, když vyčerpaný sedí v maringotce a ohlíží se za svým pestrým životem. Vzpomíná na práci v gumárně, nechuť k běhání, seznámení se závodníkem Janem Haluzou, druhou světovou válku, svatbu s oštěpařkou Danou Ingrovou, která se stejně jako Zátopek narodila 19. září 1922, běžecké úspěchy jak na domácí půdě, tak především v zahraničí... Na spolupráci s režimem?

„Ústřední linku tvoří žaloba na komunistického poslance Viléma Nového, kterou Zátopek spolu s dalšími osobnostmi podal kvůli křivému nařčení v souvislosti s upálením Jana Palacha. Ten o nich prohlásil, že Palacha k činu naváděli. Přesto se nejedná o soudní drama. Snažil jsem se vytvořit svižnou komedii, obsahující všechny důležité momenty Zátopkova života,“ říká autor a režisér rozhlasové hry Tomáš Dianiška. „Vyprávění ve více časových rovinách je osvědčený hollywoodský způsob často používaný v biografických filmech. Zátopek žije opuštěn, vzpomíná na časy své největší slávy a zároveň se rozhoduje, jak se zachová u soudu,“ popisuje Dianiška. 

V hlavní roli uslyšíte Roberta Mikluše, jeho manželku Danu ztvárnila Tereza Dočkalová, mistra v obuvnické dílně Pavel Zedníček, komunistického funkcionáře Václav Neužil, prezidenta Gottwalda Miroslav Hanuš.

Dianiška díky rychlým střihům, v nichž se střídá nadsázka a vážnost, kýč a sentiment, citlivost a ostrost, vytvořil zábavnou rozhlasovou hru, jež posluchače zaujme i po zvukové stránce. Veškeré scény, v nichž Zátopek sportuje, se natáčely v exteriérech, přímo na hřišti: díky tomu zní dechy, kroky a běh velmi přirozeně. Zvukový design doplňují také některá autentická hlášení sportovních komentátorů či zpravodajců.

„Scénář si, myslím, řekl o spíše filmový výraz hudebního podkresu a předělů. Chtěl jsem použít zvuk menšího orchestrálního tělesa, využívajícího subtilní artikulace pro navození dojmu křehkosti a hloubky, abych akcentoval linku příběhu, která se zabývá pohnutou částí Zátopkova osudu. Zároveň však měl tento zvuk ve svých vyšších dynamikách podpořit velikost a hloubku příběhu Dany a Emila Zátopkových,“ vysvětluje skladatel, zvukový designer a mistr zvuku Tomáš Pernický, který měl na starosti veškeré zvukové a hudební pojetí hry.

„Období let 1940–1970, v němž se děj hry odehrává, hudba reflektuje spíše ve skladbách jiných umělců, které jsou ve hře použity. Mou srdcovou záležitostí je Koloda-Duda, stará kozácká píseň původem z východu Ukrajiny a jihoruských stepí, jenž byla inspirací pro světově známý hit Where Have All the Flowers Gone. Ten je u nás známý v podání Marie Rottrové pod názvem Řekni, kde ty kytky jsou. Skladbu jsem použil ve scéně ztvárňující příchod okupačních vojsk v roce 1968,“ vysvětluje Pernický.

autoři: Lenka Veverková , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová