Ivan Štern: Přehlédnutý poklad v antikvariátu
Onehdy jsem v jistém antikvariátu narazil na knihu Hostinec U kamenného stolu, vydanou Knihovnou Lidových novin v roce 1941. Kniha byla podepsána malířem Vlastimilem Radou. Jako správný Čech jsem měl hned spustit rádoby poučenou bandurskou na téma, který pitomec knihu, o níž je všeobecně známo, že ji napsal Karel Poláček, podepsal jménem jeho přítele?
Opovržlivý pokřik jsem nespustil, ale zdržel jsem se i jásavého. To proto, aby antikvář nezbystřil a nepřirazil si na ceně. Kniha byla za „babku“ a já držel v ruce vzácnost.
Čtěte také
Ten pitomec, co knihu podepsal Vlastimilem Radou, byl redaktor nakladatelství Borový Bohumil Novák. Věděl velmi dobře, má-li kniha vyjít, není možné, aby na přebalu figurovalo Poláčkovo jméno.
Mezitím jiný správný Čech, s největší pravděpodobností nějaká dobrá duše z nakladatelství sedla a sepsala anonymní dopis a adresovala referentu Vilému Kostkovi na ministerstvo osvěty, majícímu na starosti vydávání a dozor nad českými knihami. Upozornila pana referenta, že v nakladatelství Borový na něho chystají boudu, předstírajíce, že knihu sepsal Rada, zatímco pochází z pera žida Poláčka.
Čtěte také
Pečlivý Vilém Kostka vzal rukopis sebou domů a za večer jej ještě pečlivěji pročetl. Dobrá duše anonymní měla pravdu. Pokud knihu napsal Vlastimil Rada, dokázal sepsat plagiát Poláčkův tak dokonale, že by mu býval i sám Poláček mohl závidět. To však bylo nanejvýš nepravděpodobné.
Boudu tušil už na straně 37, kde do sálu „vstoupily dva široké klobouky, dvoje imprimé šaty s mnohými kvítky, dvojnásobná záplava měděných vlasů, dvojice drze vyhrnutých nosíků, čtvero modrých očí, úhrnem dvě mladé dámy“. Naprostou jistotu měl na straně 175, neb zde „zařinčely skleněné dveře a velebně vplul do místnosti hustý, zvlněný a libovonný oblak“. Slovíčko „libovonný“ si podtrhl. Nemohl je jednoduše vymyslet nikdo jiný než právě Karel Poláček. Vzpomněl si, jak se ještě v dobách nechmurných, prvorepublikových, upřímně a nahlas řehtal nad jeho povídkou Nekalé rejdy. V ní jedna z hlavních postav, generální tajemník Vlasteneckých listů byl „muž oblý, růžový a libovonný“.
Čtěte také
I zavolal si referent Kostka redaktora Nováka. Rovnou na něho uhodil. Jaroslav Seifert ve svých vzpomínkách Všechny krásy světa doslova cituje: „Podívejte, Nováku, ... jestli to psal Rada, zplagoval Poláčka se vším všudy. Když mi však řeknete, že to psal Poláček, máte povolení v kapse. Budete-li trvat na tom, že autorem je Rada, knihu nepovolím. Radu si sem zavolám a řeknu mu, že si tento plagiát musí laskavě odpustit, nechce-li mít ostudu.“
Redaktora Nováka zajímalo, proč chce mermomocí znát pravdu, když je v dané době tak nebezpečná? Vilém Kostka pro to měl dva pádné důvody: Jednak nechtěl být za hlupáka, že nepoznal Poláčkův text. Jednak pokud by měl skončit na gestapu, chtěl vědět, proč.
Knihu jsem vyndal z regálu a položil na pult. Oči se mi šťastně leskly. Antikvář si mě útrpně prohlédl. Škrťa, si nejspíš pomyslel a převzal moji pětikorunovou útratu. Mlčky mě vyprovodil zkoumavým pohledem až ven na ulici.
Kdykoli je mi z nás Čechů smutno, vzpomenu si na Viléma Kostku a na jeho nehalasnou statečnost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
