I divadelní kostýmy se recyklují. Peněz není nazbyt a šetří se, říká kostýmní výtvarník
Scénický kostým je svébytná umělecká disciplína. Lze na ni pohlížet z úhlu udržitelnosti? Dají se divadelní kostýmy recyklovat? To je tématem rozhovoru s předním českým výtvarníkem Josefem Jelínkem, který navrhl kostýmy pro téměř tisícovku činoherních, operních, baletních nebo muzikálových inscenací. K mikrofonu si ho pozval Daniel Jäger.
„Jako výtvarník se musím zavázat, že použiji takové materiály, které nejenom, že budou vyhovovat tvorbě, ale musím se vejít do rozpočtu. Po posledním představením se kostýmy předají do fundusu a pak se hlavně uvažuje o tom, že se dají s obměnou použít do dalších inscenací tak, že se třeba nějakým způsobem upraví, nebo se kostým určený pro sólistu použije do sboru. Ty možnosti jsou různé. Je to otázka požadavků a také v dnešní době, kdy není peněz nazbyt a musí se šetřit, tak je vítán každý výtvarník, který je ochoten použít ten fundus. Protože nejen, že se ušetří, ale také se svým způsobem recykluje,“ přibližuje výtvarnou praxi Josef Jelínek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
