François Rabelais: Pantagruel. Uštěpačný humor, hra s jazykem, orgie absurdna a formální nespoutanost v prvním velkém evropském románu

Jako vážený lékař si chce na sklonku středověku trochu přivydělat. Je mu něco mezi čtyřiceti a padesáti. Rozhodne se napsat knihu, které se prodá víc než biblí. Pod anagramem Alcofribas Nasier vydává François Rabelais svéráznou satiru ze života obrů nazvanou podle ústředního hrdiny – Pantagruel.

Plán se naplnil vrchovatě. Pantagruel vyšel sedmnáctkrát jen za Rabelaisova života. Příběh rozšířený do pentalogie se stal klíčovým moderním evropským románem. Mimořádně zábavný příběh obra, který dospěje, vystuduje a vydá se na dobrodružné cesty s poťouchlým přítelem Panurgem, je od začátku do konce novátorsky postaven na parodii. Rabelais jako lékař převzal hippokratovskou tezi o terapeutických účincích smíchu na lidské zdraví. Pantagruelovy obří rozměry autora provokují k velkolepým komickým hyperbolám.

Do triviálního schématu dobrodružného příběhu lidového čtení se naplno otiskl nezávislý, vzdělaný a hravý intelektuál. V textu účtuje s nešvary své doby. Nevynechá jedinou příležitost k satiře. Na paškál si bere středověké myšlení, mnišství a katolickou askezi, protestantské puritánství. Paroduje soudobou literaturu a její žánry.

Uchvácen myšlenkami humanistické renesance vkládá do textu vlastní vizi svobodného lidství. Církev knihu držela na Indexu zakázaných knih kvůli zesměšňování a obscénnostem téměř čtyři století. Krutá groteska a ideál jedince svobodně zkoumajícího svět jsou přitom zásadním poselstvím, které přes staletí živě promlouvá k naší současnosti.