Hosté

Coby rodilý Olomoučan se David Voda domníval, že se po studiích dějin umění bude věnovat baroku. Pak jej matka zavedla do Galerie pod loubím a on se seznámil s modernou.

Občas se jí v tramvaji podaří omylem vyfotit kus nohy. Nepovedený snímek se stává základem obrazu; často výrazně barevného, vždy abstraktního, zachycujícího prostor i čas. 

Během sedmnácti let cestování za modernistickou architekturou zmapoval a vyfotil po celém světě okolo pěti tisíc domů. Cit pro detail má po otci.

O islandské literatuře nevěděl Pavel Řehořík z nakladatelství Větrné mlýny skoro nic, a tak loni v rámci Měsíce autorského čtení navštívil všech 31 autorských debat.

Jako o krajině solitérů a melancholie mluví básník Miloš Doležal o rodné Vysočině. Bytostně spojený je s ní i farář Toufar, jehož osudy  mapoval vltavský host detailně.

Vyrůstal na Kráse nesmírné, od studií na JAMU spolupracuje s režisérem Janem Mikuláškem a mezi své zásadní scény řadí Husu na provázku a léblovské Divadlo Na Zábradlí.

Jako dvanáctiletá stála Anna Švarc na „céčkové“ stanici metra C Muzeum a malovala tam jeden ze svých prvních obrazů. Později jako jistotu vystudovala architekturu.

Nominaci na Cenu Thálie i úspěch v rámci České taneční platformy za výkon v inscenaci Soft Spot má Martina Hajdyla Lacová, výrazná tvář současného pohybového divadla.

Bicí mohl studovat na konzervatoři, před školním drilem dal ale přednost praxi a odjel na turné s Lenkou Dusilovou, o níž mluví jako o zásadní postavě své kariéry. 

Na stáži v Belgii si uvědomila, že nechce být součástí světa, v němž umělci neustále tvoří nová díla a soutěží o pozornost soukromých galerií.