Hosté

V prostoru Archy+ nastudoval choreografii inscenace In C světově známé Sashy Waltz, u které také působí. „Dostali jsem certifikát, že toto dílo můžeme šířit dál.“

Největším kouzlem archeologie je pro něj cestování v čase. Člověk se ocitá v jiné době a noří se do myšlenek, které měli dávní lidé.

Před padesáti lety se otevřel obchodní dům Kotva. Jeho návrhy vznikaly už koncem šedesátých let a budova tak nese étos této doby.

Je držitelem Českých lvů. Letos má nominaci za film Vlny. „Výzvou u Vln byly němé archivy. Snažil jsem se je ozvučit co nejméně, aby si je divák doplnil ve své fantazii.“

S Petrem Erbesem v Národním divadle zrežírovali hru o Petru Kellnerovi. Scházeli se s lidmi, kteří ho buď osobně znali, nebo jeho podnikání komentovali.

Už po několikáté je nominovaná na Českého lva za nejlepší kostýmy. „Zásadní je pro mě příběh. To, jestli se odehrává v 19. století nebo v 60. letech, je pak další věc.“

Padesátiny slaví výstavou Tlaková vlna ve Vile Pellé. „Vlny jsou otisky událostí, kterými jsme zahlceni,“ říká ve Vizitce.

Žurnalistika dnes podle něj inklinuje k názorové novinářské práci. „Uvízl jsem ve staré době, chci přinášet svědectví a informace. Názor ať si udělá člověk sám,“ říká.

Právě jí vychází třetí román – tentokrát milostný – Okno na západ z dob dodýchávajícího socialistického Československa, v němž si zkusila napsat i mužskou postavu.

Na herce nedá dopustit. Nejvíc času zabere skládat kalendáře. Herectví je profese plná nejistot, a tak je ráda, že herecké školy nabízí vzdělání v praktických věcech.