Hosté

Pro pobavení rodiny si od dětství vymýšlela příběhy a sama sebe obsazovala do rolí babek nebo podivných chlapců. Ve čtyřech letech se zamilovala do Jiřího Šlitra.

V pětašedesáti získal Jiří Pelcl Fulbrightovo stipendium a v New Yorku studoval tvorbu nábožensky založené skupiny Shakers, která vytvářela a mezi sebou směňovala nábytek.

Festival Blues Alive, Divadlo Na Jezerce, olomoucká kardiochirurgie anebo Dny židovské kultury – s těmito místy a událostmi jsou spojeny fotografie Jindřicha Buxbauma.

„Když u nás strávíte celý den, dozvíte se o přírodě takových věcí, že vám z toho praskne hlava,“ říká Ivo Macek, ředitel Přírodovědeckého muzea.

Žila v Praze, Berlíně, Oslu i ve švédských lesích. Všude dělá to, co ji fascinuje odmala: maluje. Jejími tématy jsou člověk a smrt, temnotu ve svých olejomalbách nevidí.

Jedním z tabu témat je podle písničkáře Jana Buriana sex lidí nad 65 let. Sám ale o tom, co prožívá, otevřeně zpívá, a občas mu za to stejně staří posluchači poděkují.

Mít jasno v hodnotách. Mít koncept, ale soubor na něm neuvařit. Mít etický i umělecký metr, odvahu. To jsou podle Martina Františáka důležité dovednosti uměleckého šéfa.

„Odvaha cokoliv říkat je v této zemi dost levná. Máme pestrou mediální scénu, která dává prostor komukoliv, kdo umí udělat chytlavý titulek,“ říká Jindřich Šídlo.

Šumavská příroda, hvězdy nad hlavou a spacák pod ní. Romana Szpuka znají čtenáři hlavně jako jednoho z hrdinů knihy Raději zešílet v divočině.

Co mají společného politici Jiří Paroubek, Stanislav Gross a hudebník Jan Nedvěd? Jsou to osobnosti s rozporuplným mediálním obrazem, o kterých točil dokumenty Jan Látal.