Hosté

Sbírka lékaře a cestovatele Oldřicha Uttendorfského, z níž letos na jaře připravila výstavu pro pražskou galerii Kvalitář, pro ni byla zjevením.

To pravé médium pro sebe brněnský umělec David Možný našel v roce 2000. Tehdy si totiž koupil první počítač a nadobro tak zahodil procesuální kresbu.

Nejlepší herecký výkon loňského roku podala podle kritiky Pavlína Štorková v monodramatu Studia Hrdinů Žena publikovaného básníka, ve kterém hraje básnířku Sylvii Plath.

Kdyby Štěpán Jílek nevyhrál v kostelní soutěži o nejhezčí obrázek, asi by nezačal chodit do ZUŠky a v Brně na vysoké by ho nezaujal obor spojený s průmyslovým designem.

Texty a osudy Boba Dylana, Toma Waitse, Petera Segera a desítky dalších osobností mapuje, překládá a do kontextu společenského dění zasazuje Michal Bystrov.

Jako o krajině solitérů a melancholie mluví básník Miloš Doležal o rodné Vysočině. Bytostně spojený je s ní i farář Toufar, jehož osudy  mapoval vltavský host detailně.

Házená v dresu Cementu Hranice, tanec a spolupráce s hudebníky okolo Petra Marka z kapely Midi Lidi – to byl start dramaturga Městského divadla Zlín Vladimíra Fekara.

Osmnáct let je Martina Kinská dramaturgyní Švandova divadla. Kdyby mohla znovu studovat, scenáristiku by ráda odkoukala od severských autorů.

Sněz tu žábu – to je festival současné francouzské dramatiky, kterou z pozice ředitelky vede dramaturgyně Divadla NoD, absolventka divadelní vědy Natálie Preslová.

Doplnit sbírku o díla z 60. a 90. let, dotáhnout stavbu depozitáře a Čechům přiblížit Popelku tuzemské scény – sochařství. To jsou cíle ředitelky GHMP Magdaleny Juříkové.