Úspěšná česká videohra se odehrává ve středověku, ale dobové hudby je v ní minimum. „Hru děláte pro současného hráče a je třeba mluvit jazykem, kterému rozumí,“ říká.
Má ráda divadlo, které aktivizuje. V Divadle Na zábradlí nastudovala inscenaci Paní Dallowayová, v níž nahlíží vnitřní a vnější svět postav a neviditelnost žen.
Umělecké Studio Bubec funguje čtvrt století. Založil ho v Praze – Řeporyjích a je největší svého druhu ve střední Evropě. Základní vizí je tvořit, propojovat a vzdělávat.
Bez knížek a čtenářů si život umí představit stěží. 15 let provozuje knihkupectví a antikvariát v centru Prahy a potvrzuje, že správné místo pro prodej knih je zásadní.
Jeho tématem je umění ve veřejném prostoru. Nejnověji se podílel na publikaci Pražské metro. To je podle něj prostředím, v němž se snoubí kvalitní umění a architektura.
Z Prahy utíká do Sudet, kde se usadil a kde si užívá přírodu i samotu. „V herecké práci cítím nesmrtelnost. Když se stanu postavou, dotýkám se něčeho nade mnou,“ říká.
Jeho vizuálně výrazný snímek má třináct nominací na Českého lva. S Amerikánkou jezdí také do škol. „Pro děti je film detektivkou obrazu,“ říká ve Vizitce.
Moderní loutkové divadlo podle ní začíná v okamžiku, kdy se na jevišti s loutkami objevují i herci. Od věhlasného Matěje Kopeckého mnozí počítají věk českého loutkářství.
Její film Ani se nenaděješ a už se jmenuješ se dostal do užších nominací Českých lvů na nejlepší krátký snímek a na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film.
Stojí za prvním souborným vydáním pohádek a příběhů Hanse Christiana Andersena v českém jazyce. To vychází u příležitosti 220. výročí narození dánského spisovatele.
