Hosté

Společně tvoří tvůrčí duo Divadla Kozel ve fraku. Hrají pro dospělé, děti i mládež. „Máme touhu si vychovat diváky, kteří se budou vracet,“ vysvětlují ve Vizitce.

Odložit šaty je název publikace, které ovlivnila výtvarná díla českých malířů. „Je to emoční krajina, do které jsem se pokládala. To odkládání je i mým odložením věcí.“

Muzikoterapii se věnuje přes 30 let. Dá se využít jako léčba, ale dokáže být pro člověka a rozvojovou cestou. Řádné vzdělání uměleckých terapeutů považuje za zásadní.

Moc literatury spočívá v tom, vyprávět něco o tom, co neznáme, a přinášet pohledy, které běžně nevnímáme. Je autorem románu Medúzy a jeho debut Srpny se stal bestsellerem. 

Samizdat ji zajímá z pohledu grafických prostředků. Stojí za pestrou obrazovou a grafickou podobou publikace Revolver Revue – Out of Ghetto Magazine: Jak se dělá samizdat.

Od malička bydlela v Praze u Vltavy. Její poslední kniha – magický román Druhá strana řeky je na Vltavě četbou na pokračování. „Také psaní ve mně plyne jako voda,“ říká.

Pochází z Beskyd a ty jsou pro ni také hlavní inspirací. Úplně na začátku hrála v ulicích jako buskerka, a to nejen v Praze na Václavském náměstí ale třeba taky v Japonsku.

Je čerstvým držitelem Ceny Thálie pro nejlepšího herce do 33 let a jedním z představitelů rozhlasové první hrané série o restorativní justici Případ Holečkovi na Vltavě.

Je letošní držitelkou Ceny Thálie v kategorii loutkové divadlo. V inscenaci Čáslavská – Tokio – 1964 ztvárnila gymnastku podle poroty bez patosu, autenticky a s pokorou.

V 80. letech emigrovala do Paříže. Brzy ale zjistila, že i ve Francii a následně v Americe ji svazují zase jiné nesvobody. Jaké to byly? I o tom je její román Klub kamzíků.