V Praze se cítí skvěle i hrozně. Natáčí s Janem Mikulkou videa, kde ukazuje nejen to krásné. „Mrzí mě, že čeští turisté přijedou do Prahy a vidí to, co s městem nesouvisí.“
V klasické hudbě je vizionářem. Proto byl vybrán jako umělecký garant festivalu Lípa Musica, který má motto hudba-humanita s odkazem na 80 let od druhé světové války.
Námět ke svému úspěšnému pozdnímu debutu Letnice měl v šuplíku přes 30 let. Vedle psaní pracuje ve farmacii, kterou vystudoval. „Exaktní a umělecký svět se nebije.“
V prostoru Archy+ nastudoval choreografii inscenace In C světově známé Sashy Waltz, u které také působí. „Dostali jsem certifikát, že toto dílo můžeme šířit dál.“
Největším kouzlem archeologie je pro něj cestování v čase. Člověk se ocitá v jiné době a noří se do myšlenek, které měli dávní lidé.
Před padesáti lety se otevřel obchodní dům Kotva. Jeho návrhy vznikaly už koncem šedesátých let a budova tak nese étos této doby.
Za zvuk k filmu Vlny získal Českého lva. „Výzvou u Vln byly němé archivy. Snažil jsem se je ozvučit co nejméně, aby si je divák doplnil ve své fantazii,“ říká ve Vizitce.
S Petrem Erbesem v Národním divadle zrežírovali hru o Petru Kellnerovi. Scházeli se s lidmi, kteří ho buď osobně znali, nebo jeho podnikání komentovali.
Už po několikáté je nominovaná na Českého lva za nejlepší kostýmy. „Zásadní je pro mě příběh. To, jestli se odehrává v 19. století nebo v 60. letech, je pak další věc.“
Padesátiny slaví výstavou Tlaková vlna ve Vile Pellé. „Vlny jsou otisky událostí, kterými jsme zahlceni,“ říká ve Vizitce.
