Hosté

Marie Tomanová toužila po dráze umělkyně, jenže v malířském ateliéru na brněnské FaVU se jí žádného povzbuzení nedostalo. Odešla proto do USA a zkusila štěstí v New Yorku.

Na gymnáziu byl domovem Tomáše Pavlíčka biograf Svět, kde „viděl skoro všechno“, a s kamarádem pak na kameru točil krátké filmy. U kinematografie na radu otce zůstal.

O tatínka – psychiatra a literáta – přišel Štěpán Pech v šestnácti. Deset let poté odešel jeho rodinný přítel a konceptuální umělec se schopností „vidět víc“ Ján Mančuška.

Tuzemská hudba rodákovi z Tokia Chuhei Iwasakimu učarovala v polovině nultých let, kdy v Japonsku slyšel Českou filharmonii. Konzervatoř i vysokou školu studoval v Praze.

Sudety má v krvi – narodil se v Šumperku a studoval v Liberci. Povoláním je stavební inženýr, sám píše básně i prózu, oboje ovlivněné místopisem Jizerských hor.

V dětství toužila po profesi operní zpěvačky, záhy ale zjistila, že to není její parketa. Na konzervatoři si tak ke zpěvu přibrala dirigování.

Všechno, co jste chtěli vědět o divadle německy mluvících zemí, nabízí Pražský divadelní festival německého jazyka pod vedením Petra Štědroně. Do Prahy se přesunul z Brna.

Kryštof Eben vystudoval matfyz a podílí se na vývoji předpovědních modelů. Kromě toho ale stále hraje na několik nástrojů v kapele Bratři Ebenové. Jak si pánové dělí práci?

Co dělat, když hráč na bicí uprostřed skladby zjistí, že je tak náročná, že ji s aktuálním rozložením nástrojů nedokáže dohrát? Zkušenost s touto situací má Martin Opršál.

„Miluju sklářskou huť. Žhavou hmotu rád nabírám, rád jí polévám tavenou plastiku,“ popisuje Václav Řezáč svůj oblíbený životní i pracovní pocit na pomezí rozumu a intuice.