Hosté

Má ideály a nebojí se je použít. Promýšlí, jak k divadlu přitáhnout i lidi, kteří se o něj běžně nezajímají, a místo variace Shakespeara raději volí texty nových autorů.

Z jakých barev sestává jméno Ondřej? A z jakých dny v týdnu? Na tyto otázky dokáže bryskně odpovědět malířka Klára Sedlo. Považuje se za synestetičku.

Klavírnímu dílu Bedřicha Smetany se interpreti vyhýbají; prý hodně práce za málo muziky. Pianistka Jitka Čechová je ale jiného názoru a na Smetanu nedá dopustit.

Rodiče bavilo sbírat fyzické objekty, mladí sbírají digitální věci, přibližuje dramaturg Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání Michal Kučerák směr svého zájmu.

Nezahraje tak vysoko jako housle a tak nízko jako kontrabas, ale neobejde se bez něj žádný big band. To je stručná vizitka trombonu, který bravurně ovládá Richard Šanda.

Na FAMU mu Karel Kachyňa říkal, ať nikdy nespolupracuje s Českou televizí. Posledních deset let režisér Jan Pachl činí opak. Seriálem Volha otevřel diskusi o duchu doby.

Ze své celoživotní pedagogické praxe dobře ví, jak tanec proměňuje životy dětí. Se zakladatelkou pražské konzervatoře Duncan centre mluvila Markéta Kaňková.

„Při skládání sice nejde o život, ale mělo by jít,“ shrnuje svůj zodpovědný přístup k umění, v němž je samoukem. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce Vladimír Franz.

Neloudej se s tím skládáním tolik, říkal mu kdysi jeho otec Zdeněk Zouhar (1927 – 2011). Jestli je však pro skladatele Víta Zouhara něco typické, pak je to pracovitost.

Lidská ruka, noha, ale taky pokojová květina, palná zbraň nebo samotný autor v kostýmu či uniformě. I tyto výjevy najdeme na stylizovaných plátnech Zbyňka Sedleckého.