Úzkosti tu jsou. Umění má schopnost reflektovat je, nikdy by je ale nemělo ilustrovat, říká Jiří David
Ačkoliv v současné době vystavuje pro sebe atypické skleněné vázy, poslední rok a půl se multimediální umělec Jiří David věnuje hlavně obrazům. Rozpracovaný má cyklus tváří, přičemž klíčové jsou pro něj oči coby brána do duše. Z jakého důvodu tak často mění médium? Proč je pro něj důležitá samota a zdolávání hranic toho, co neumí? Kdy začíná mít z tvorby potěšení a v jakém vztahu jsou podle něj morálka a estetika? Jiřího Davida se ve Vizitce ptala Markéta Kaňková.
Související
-
Život je souhrn paradoxů, rád se na ně koukám z nadhledu. Drsný humor pro mě není, říká Jiří Slíva
Má rád kávu, víno a jazz. Pískání v uších se snaží přemoci mírovými prostředky, tedy radostnou tvorbou, a když po šedesátce natáčel svá první alba, cítil se na čtyřicet.
-
Jezdil jsem stopem, spal na nádraží a hltal renesanční malbu, říká malíř Jiří Štourač
Když v 80. letech opustil u břehu Jaderského moře skupinu, s níž vyrazil na drahý zájezd do Itálie, průvodkyně si myslela, že chce emigrovat. Na AVU tehdy studoval malbu.
-
Jsem sochař, ale tahat pytle sádry není pro mě. Proto sochy dostávám na plátna, říká malíř Petrbok
Lidská těla, jež nezřídka trpí, jež hoří nebo odtékají pryč. Bizarní zvířecí figury obklopené zátišími z čerstvé zeleniny. Mix ingrediencí, který nepostrádá humor a ironii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
