Jsem sochař, ale tahat pytle sádry není pro mě. Proto sochy dostávám na plátna, říká malíř Jiří Petrbok
Lidská těla, jež nezřídka trpí, jež hoří nebo odtékají kamsi pryč. Bizarní zvířecí figury obklopené zátišími z čerstvě sklizené zeleniny. Mix nejrůznějších ingrediencí, který navzdory úzkosti nepostrádá humor a ironii. To je svět, který na svých plátnech od poloviny 90. let buduje dnes už klasik české malby. Na konci 80. let studoval na pražské AVU u Radomíra Koláře a Jiřího Sopka, sám pak na škole bezmála třicet let působil v čele ateliéru kresby.
Letos se rozhodl odejít a věnovat se naplno umělecké tvorbě. Co mu přinesly tři dekády pedagogické práce? A jak naváže na nedávné vegetariánské období? Poslechněte si záznam pořadu, ve kterém Jiří Petrbok mluví i o letech, kdy se živil jako zámečník, hlídač ČKD nebo prodavač erotického zboží.
Související
-
Inspiruje mě valašská ráznost, Nietzsche i existenciální horory, říká malíř Jan Vytiska
Barvy, rituály, valašský folklór, smrtka, kozlíci i krásné dívky – panoptikum typické pro obrazy v Praze narozeného a v Ostravě vystudovaného výtvarníka Jana Vytisky.
-
Nemám rád radikální změny. Rukopis jsem si našel už na škole, říká malíř Jakub Hošek
Být dostatečně starý na to, aby měl co předávat dál, ale zároveň být dostatečně mladý na to, aby si rozuměl s o generaci mladšími studenty.
-
Po dokonalosti netoužím. Pracuji s inscenovanou realitou, říká malíř Zbyněk Sedlecký
Lidská ruka, noha, ale taky pokojová květina, palná zbraň nebo samotný autor v kostýmu či uniformě. I tyto výjevy najdeme na stylizovaných plátnech Zbyňka Sedleckého.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
