Jsem sochař, ale tahat pytle sádry není pro mě. Proto sochy dostávám na plátna, říká malíř Jiří Petrbok
Lidská těla, jež nezřídka trpí, jež hoří nebo odtékají kamsi pryč. Bizarní zvířecí figury obklopené zátišími z čerstvě sklizené zeleniny. Mix nejrůznějších ingrediencí, který navzdory úzkosti nepostrádá humor a ironii. To je svět, který na svých plátnech od poloviny 90. let buduje dnes už klasik české malby. Na konci 80. let studoval na pražské AVU u Radomíra Koláře a Jiřího Sopka, sám pak na škole bezmála třicet let působil v čele ateliéru kresby.
Letos se rozhodl odejít a věnovat se naplno umělecké tvorbě. Co mu přinesly tři dekády pedagogické práce? A jak naváže na nedávné vegetariánské období? Poslechněte si záznam pořadu, ve kterém Jiří Petrbok mluví i o letech, kdy se živil jako zámečník, hlídač ČKD nebo prodavač erotického zboží.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
