Hosté

„Prší, jsem na letišti a nemůžu se s nikým domluvit.“ Tak vzpomíná na svůj první newyorský den v polovině 80. let fotografka Eva Heyd. Za oceánem zůstala dvě dekády.

„Vyrůstal jsem v kříženci knihovny a muzea,“ říká kunsthistorik Nikolaj Savický o svém zázemí. Na gymnáziu se věnoval francouzštině, později se začal zajímat o historii.

Na ničem prý příliš nelpí a ráda přijímá nové výzvy. Jedna z nich – režie inscenace Juices v Mannheimu – jí dokonce přinesla další německé nabídky ke spolupráci.

Maminka lingvistka, otec jaderný fyzik, syn klavírista, hobojista a dirigent. To je cesta Zbyňka Müllera, jenž působí jako hudební ředitel Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

Ač Džian Baban vystudoval scenáristiku a spolu s Vojtěchem Maškem se věnoval komiksové, jeho klíčovým polem působnosti je dnes hudba, sound design a práce se zvuky.

Svůj první velký film Karel, já a ty natočil Bohdan Karásek až po čtyřicítce. „Jediné, co zbývá, když se nedaří, je nepřestávat věřit ve svou hvězdu,“ řekl ve Vizitce.

„Můj film byl pokusem představit tátovu myšlenku globální uhlíkové daně s nadhledem, aby zaujala i lidi, kteří se o dané téma nezajímají,“ říká hudebnice Marta Kovářová.

Svět baroka objevila absolventka germanistiky a italianistiky počátkem milénia, kdy s partou lidí z náchodského gymnázia kývla na to, že na Kuksu zinscenují hru Amor Tyran.

Neviditelné řemeslo – to je podle šéfredaktora nakladatelství Paseka Jakuba Sedláčka dobře odvedená práce redaktora, který se stará o finální podobu autorského textu.

„Chtěla bych takovou knihu, jako jste udělal panu Boštíkovi,“ řekla Zdeňkovi Křenkovi v 90. letech Adriena Šimotová. Tito dva umělci stáli na počátku nakladatelství Aulos.