Film opravdu dokáže měnit život! Makedonské tvůrkyně o filmu Bůh existuje, její jméno je Petrunija
Satira na postavení žen ve společnosti jménem Bůh existuje, její jméno je Petrunija, získala LUX Prize a podle tvůrkyň proměnila žitou balkánskou realitu.
Film Bůh existuje, její jméno je Petrunija vypráví o nezaměstnané mladé ženě ze Severní Makedonie, která se náhodou připlete k tradičnímu obřadu Zjevení Páně. V něm mladí muži soutěží o to, kdo vyloví z řeky křížek. Petrunija se do vody vrhne a zvítězí – jenže v soutěži, která není určená ženám. To ji pak zavede až na policejní stanici, kde se nakumuluje absurdita médií, církevního vlivu na společnost i šovinismu.
Snímek režírovala Teona Strugar Mitevská. Její sestra, producentka filmu, spoluscenáristka a herecká představitelka jedné z vedlejších rolí Labina Mitevská, je českým divákům známá z filmu Samotáři. Právě Labina Mitevská společně s hlavní herečkou Zoricou Nuševou film uvedený na Berlinale a oceněný LUX Prize představily posluchačům Vltavy. Poslechněte si interview v záznamu, část vám nabízíme i v textové podobě.
Film vychází ze skutečné události, která se odehrála v Makedonii. Mohla byste nám přiblížit, co se stalo a jak takový rituál Zjevení Páně vypadá?
Labina Mitevská: Jedná se o náboženský rituál, který je každoročně dodržován v Makedonii i dalších východoevropských zemích. Kněz vhodí do řeky dřevěný kříž a toho, kdo kříž vyloví, čeká šťastný a úspěšný rok. A v Makedonii, zejména na venkově, kde je hodně nezaměstnaných, kteří shánějí práci, je tato tradice velmi silná. Film je založený na skutečné události, k níž došlo v městečku Štip, když v roce 2013 vylovila kříž z vody žena. Církev a starší občané po ní ovšem chtěli, aby se ho vzdala, protože pro kříž smějí skákat jen muži. Nás tahle událost nemile zaskočila, ale média jí bohužel věnovala minimální pozornost, noviny otiskly jen noticku v černé kronice. Já jsem si řekla, že je potřeba, aby se o tom mluvilo, a to hezky nahlas. (…) Takže nám ta příhoda posloužila ke kritice společnosti.
Mohla byste nám představit hlavní postavu? Kdo je Petrunija a co ji přiměje skočit do vody a vylovit kříž?
Zorica Nuševa: Na začátku je to obyčejná dívka, jedna z mnoha mladých Makedonců s dobrým vzděláním, kterým se nedaří uplatnit se v oboru, který vystudovali. Možná je trochu deprimovaná, protože už nevěří, že sežene pořádnou práci, kterou tolik potřebuje. Její komfortní zónou jsou kamarádi a normální každodenní život. Jenže pak najednou skočí… Proč? Na to nedokážu odpovědět… Ten scénář je výborný, mnohovrstevnatý a vypovídá mimo jiné i o tom, jak nám vzdělání pomáhá v boji za lepší život.
Labino, vaše postava působí jako představitelka liberální části společnosti, souhlasíte s tím?
Labina Mitevská: Ano, bylo pro nás důležité ukázat význam médií a novinářů. Chtěli jsme také celou situaci vyvážit a dát Petruniji naději, aby mohla být ještě silnější. Slavica je bojovnice. Je to matka samoživitelka, pracuje v mužském světě, ale když vidí nespravedlnost, cítí povinnost zveřejnit, co se stalo. Média jsou nesmírně důležitá. Je důležité, jak jsme informovaní o událostech, z jakého úhlu pohledu, kde je pravda a jak s ní nakládáme. Slavica je ve filmu proto, aby o Petruniji a její situaci podala pravdivou informaci divákům a aby diváci viděli, jak se dá bojovat proti nespravedlnosti.
Zároveň jsem měl pocit, že Slavica si jako novinářka udělala na celou kauzu předem vlastní názor a film tak upozorňuje i na to, že když se nějaké události chopí média, mohou ji interpretovat po svém a vlastně také stereotypně.
Labina Mitevská: Ano, máte naprostou pravdu. Slavica se do toho vrhne s velkým zápalem, o své vůli, a když už ví, že ji z redakce vyhodí a zůstane bez práce, její odhodlání vydržet až do konce ještě vzroste. Ale v žurnalistice tak jako v každém povolání existuje etická hranice, vždycky se musíte rozhodnout, zda ji překročit, a pokud ano, kdy a jak. My jsme si dělali průzkum, kam až tuhle hranici posunout a jak to prezentovat, a tím jsme se pak řídili.
Vyvolal ten film nějakou širší debatu na daná témata ať už v Makedonii, nebo v zahraničí? Protože předpokládám, že to byl jeden z vašich původních záměrů.
Labina Mitevská: Ano, film už se promítal ve Francii, v Německu, v Itálii, v Řecku a lidé o něm diskutují. V Makedonii je to tak, že církev s námi odmítla spolupracovat, ale bedlivě sledovala, co se s naším filmem děje. Letos se opět stalo, že v jednom makedonském městečku vylovila kříž žena, církev jí ho nechala. A to je změna. Pro nás a pro Balkán je to velká změna. Takže se ukázalo, že kinematografie dokáže věci pomalu ale jistě měnit.
Přeložila Martina Neradová
Související
-
Jsme poslední generace, která může něco změnit, říká režisér Ženy na válečné stezce Erlingsson
Islandskou „ekoteroristickou komedii” Žena na válečné stezce, ve které hlavní hrdinka sabotuje islandský hliníkový průmysl, natočil režisér Benedikt Erlingsson.
-
Evropské debuty komentují naši současnost. Mustang. Lekce....
Migranti v Itálii. Mladá učitelka jako oběť ekonomické krize a morálních paradoxů v Bulharsku. A pětice tureckých dívek, která dospívá v okovech konzervativního ven...
-
Maren Ade o filmové události roku: Toni Erdmann je tak...
Jednu z největších filmových událostí letošního roku, hořkou komedii Toni Erdmann, představujeme v rozhovoru s režisérkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.