Eva Janáčová: Karlovarská idyla? Židé v západočeských lázních

Časový rámec je přitom ohraničen prvními doloženými zprávami o židovských návštěvnících ve zdejších lázních na začátku 17. století a končí podzimem osudného roku 1938, kdy došlo k nacistické okupaci československého pohraničí a křišťálové noci.

Čtěte také

Eva Janáčová: To byly krásné a lehké dny

Západočeské lázně platily před druhou světovou válkou za nejluxusnější léčebná centra střední Evropy. Každoročně je navštěvovaly desetitisíce hostů z téměř celého světa a v jejich vnímání figurovala lázeňská města  jako romantická a idylická místa. Realita byla však poněkud odlišná. Za přepychem a honosnou pompou lázeňských měst se skrýval nejen každodenní život a práce místních obyvatel, ale také různé formy antisemitismu, kterému je ve výstavě věnován značný prostor.

Paradoxem zůstává, že to byli právě Židé včetně židovských lázeňských hostů, kteří významnou měrou přispěli k rozvoji západočeských lázní. Kolem roku 1900 bylo v Karlových Varech rozšířené lidové rčení, jež zůstalo v paměti zdejších obyvatel dodnes: „Karlovy Vary – to je rakouské město na německém území Čech, postavené českýma rukama z židovských peněz.“

Čtěte také

Eva Janáčová: Zátiší s kaktusy

Nutné je však uvést, že Židé nepřispěli k rozmachu a slávě lázní pouze finančně či ekonomicky, jak by se na první pohled zdálo. Na přelomu 19. a 20. století tvořili Židé téměř 10 procent místních obyvatel, působili zde jako významní obchodníci, továrníci, hoteliéři, ale také jako lékárníci a lékaři. Minimálně polovina všech zdejších lázeňských lékařů byli Židé, kteří ve své době platili za největší odborníky v oblasti balneologie a pacienti za nimi neváhali jezdit tisíce kilometrů.

Velký prostor je v expozici věnován fenoménu lázeňského antisemitismu, který měl převážně latentní povahu a výrazně ovlivnil hlavně vizuální oblast. Jeho stopy můžeme sledovat jak na dobových pohlednicích, tak na drobných soškách, sousoších či užitných předmětech. Zobrazené židovské postavy byly často stereotypně pojaté, a to jak ve své fyziognomii a gestech, tak v karikování charakteru a vlastností.

Čtěte také

Eva Janáčová: Nezapomínejme si hrát

Námětový repertoár těchto figur se cíleně omezoval na dva základní typy: chudý východoevropský versus bohatý asimilovaný Žid s nadváhou. Různorodost židovských návštěvníků lázní byla záměrně potlačena a nahrazena zjednodušující duální optikou. Nechyběla samozřejmě zesměšňující karikatura a úmyslná, útočná dehonestace. Pod pláštíkem údajného humoru se skrývala populární dobová ikonografie antisemitismu, která primárně vykreslovala Židy jako osoby zcela cizí, odlišné, a tedy nepřátelské.

Výstava přibližuje na více než 200 exponátech zapůjčených z Česka i zahraničí vzájemné, často nelehké vztahy mezi majoritou a židovskou minoritou v západočeských lázních. Komplexně je tak představeno mnohovrstevnaté židovské téma, jež doposud nebylo v Karlovarském kraji nikdy předtím podobně zpracováno.

Čtěte také

Eva Janáčová: Karlovarská rodačka Maria Austria

Důležité je v tomto kontextu podotknout, že způsob, jakým přemýšlíme o minulosti a vztahujeme se k dějinám menšin, včetně té židovské, vypovídá především o nás samých. O našem vztahu k předkům, o úctě a respektu k věcem i dějům minulým a hlavně o snaze pochopit, kdo ve skutečnosti jsme a kam patříme. Minulost, která je ze své podstaty vždy složitá, se nás neptá, nežádá ani neprosí o pozornost. Je prostě a jednoduše zde a my se musíme s jejím odkazem a následky umět náležitě vyrovnat.

Závěrem proto dodejme, že výstava „Karlovarská idyla? Židé v západočeských lázních“ v Muzeu Karlovy Vary se především snaží přispět k lepšímu poznání a pochopení dějin Židů v místních lázeňských městech a zároveň nepřímo upozornit na nebezpečí znovu narůstajícího antisemitismu ve společnosti.