Eva Janáčová: Karlovarská rodačka Maria Austria
Vždy mě mile potěší, když se zahraniční badatelé zajímají o umění či výtvarníky spojené s českými zeměmi. Nedávno mě v tomto ohledu překvapila jedna má kolegyně z Vídně, která se dotazovala na židovské umělkyně působící před 2. světovou válkou u nás.
Připravila jsem jí seznam téměř 20 dnes již často pozapomenutých jmen a připojila krátkou poznámku, že určitě existovaly další ženy umělkyně, jež čekají na své znovuobjevení.
Čtěte také
Týden nato jsem se vypravila do Vídně, kde jsem v místním židovském muzeu navštívila výstavu s názvem „Zaostřit! Teď! s podtitulem Maria Austria – fotografka v exilu“. Umělecký pseudonym Maria Austria mi nic neříkal, nevěděla jsem, kam si mám danou umělkyni zařadit. O to víc jsem byla zaskočena, když jsem hned v úvodu přehlídky zjistila, že se narodila v roce 1915 jako Marie Oestreicher v Karlových Varech a československé občanství si následně ponechala až do začátku 2. světové války.
Tato informace mě téměř rozesmála. Takže další umělkyně narozená v Česku, o jejíž existenci jsem nevěděla ani já, a překvapivě ani má kolegyně, jak jsem se později dozvěděla. Prý ji do její současné výstavy ve vídeňském muzeu neznali rovněž místní kunsthistorici či historici a teoretici fotografie.
Čtěte také
Marie Oestreicher pocházela z židovské, německy mluvící rodiny v Karlových Varech. Její dědeček, tatínek i starší bratr zde působili jako lázeňští lékaři a balneologové. Z jejího deníku se dovídáme, že ačkoli byla její rodina značně sekularizovaná, židovské svátky pravidelně slavila a veřejně se hlásila ke svému původu.
O fotografii se Marie začala zajímat již ve 13 letech. Naučila se nejen fotit, nýbrž také pracovat s vývojkou i ustalovačem a pozitivy si samozřejmě sama zvětšovala. Ihned po úspěšném složení maturity v Karlových Varech přesídlila do Vídně, kde se přihlásila ke studiu fotografie na zdejší vyhlášené grafické škole. Zprvu si přivydělávala jako pomocná fotografka, po dokončení školy se osamostatnila a fotila jak reportáže pro vídeňské noviny a časopisy, tak ji zajímala portrétní a divadelní fotografie. Byla ovlivněna převážně uměleckou avantgardou, největší dopad na ni měl směr nové věcnosti.
Čtěte také
V roce 1937 se kvůli narůstajícímu antisemitismu a rasové perzekuci přestěhovala za sestrou do Amsterdamu, kde přijala umělecký pseudonym Maria Austria. V průběhu válečných let se musela častokrát skrývat a měnit svou identitu. Zároveň se přidala k místnímu odboji, působila především jako spojka a díky svým grafickým dovednostem pomáhala precizně padělat doklady.
Krátce po konci války založila spolu se svými přáteli fotografickou agenturu s názvem Particam, což byla zkrácená forma slov „partizáni“ a „kamera“ (fotoaparát). Mezi její stálé klienty patřila četná nizozemská média, místní galerie, muzea, ale také hudební a divadelní festivaly. Maria byla velkou milovnicí umění, kořeny jejího hlubokého zájmu o umění sahaly až do doby jejího dospívání v Karlových Varech, kde pravidelně navštěvovala koncerty, divadelní představení i nejrůznější bály a plesy.
Čtěte také
Do dějin fotografie se Maria Austria zapsala především svými reportážními cykly z konce 40. a začátku 50. let. Nejznámějším se stal Zadní dům – soubor celkem 62 černobílých snímků, které pořídila v zadním traktu domu v Amsterdamu, kde se v letech 1942 až 1944 skrývala Anne Frank se svými blízkými. Průvodcem jí byl Anin otec, jenž jako jediný z rodiny přežil a po válce vydal slavný deník své dcery.
Přestože Maria Austria o sobě jednou prohlásila: „Jsem fotografka, ne umělkyně“, můžeme ji díky tomuto nebývale silnému fotografickému cyklu právem označit za umělkyni. Otázkou však zůstává, kolik dalších umělkyň činných před válkou či krátce po ní budeme muset ještě znovu objevit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
