Eva Janáčová: Kazantzakis na Božím Daru
Krétský spisovatel a básník Nikos Kazantzakis na Božím Daru? Jsem v šoku, nevěřím vlastním očím. Znovu se pozorně dívám do vitrín v místním muzeu, kde jsou vystavené artefakty připomínající jeho zdejší pobyt včetně českého překladu jeho nejslavnějšího románu Řek Zorbas.
Kazantzakis strávil na Božím Daru v součtu téměř tři roky. Na přelomu 20. a 30. let 20. století si během dvou pobytů pronajal skromné bydlení v domě u Filipa Krause v dnes již neexistující osadě Myslivny, která se nacházela jen pár kilometrů nad Božím Darem v nadmořské výšce 1156 metrů. Teď tudy vede Ježíškova cesta, obzvlášť oblíbená mezi dětmi.
Čtěte také
Přemýšlím, co rodilého Řeka, přivyklého slunci a teplu, přivedlo do polozapomenutého kraje Krušných hor, kde zima povoluje až příchodem Velikonoc. A zároveň jestli je to pouhá náhoda, že se právě nyní a zde potkávám s Nikosem Kazantzakisem.
Ale nepředbíhejme. Legenda vypráví, že se spisovatel ve vlaku z Berlína do Prahy seznámil s místním horníkem, jenž básnil o zdejším kraji a ponoukl ho vystoupit v Jáchymově, odkud už není daleko na Boží Dar. Příběh je to vskutku barvitý, nutné je však podotknout, že mezinárodní vlaky v Jáchymově skutečně nikdy nestavily.
Čtěte také
Kazantzakis pocházel z hornaté Kréty, ruch měst ho vyčerpával, často utíkal na venkov, kde hledal ticho, klid a především samotu. Osada Myslivny čítající v tu dobu jen pár osamocených domů mu to zajisté poskytla. V jednom z dopisů popsal svůj denní režim. Vstával poměrně brzy, pracoval do osmi hodin ráno, kdy mu paní domácí přinesla chléb, mléko, vejce a máslo. Poté se znovu pustil do psaní a kolem druhé hodiny odpoledne se šel projít do lesa. Někdy překročil hranice do Německa, aby si dal v místní hospodě pivo nebo si koupil noviny či něco sladkého. Jako každý Řek miloval cukrovinky.
Během svého pobytu na Božím Daru se ponejvíce věnoval práci na rozsáhlém básnickém eposu Oddysea, jejž zamýšlel jako moderní pokračování Homérovy epopeje. Jeden jeho verš se stal obzvlášť známým: „Jak pustá skála k nebi se v samotě zdvihám.“ Vznikly zde rovněž koncepty jeho dalších děl, převážně románů a jejich filmových adaptací.
Čtěte také
Možná že právě zde se Kazantzakisovi začal v hlavě rodit nápad napsat o životě svého přítele Zorby, prostého venkovana, který vyznával svobodu a hlavně miloval život. Uměl se mu ve všech směrech otevřít a plnými doušky si ho užívat.
To dnes často neumíme. Plánujeme, zvažujeme, vyhodnocujeme. Jako třeba já. Už několik týdnů se chystám na Krétu. Vybrala jsem si po dlouhém přemýšlení hotel přímo v centru Heraklionu – prakticky, abych byla co nejblíž muzeím i archeologickým nalezištím. Jenže kdy odjet? Teď je tam strašné vedro a letenky jsou předražené, na podzim mám zase kupu práce a v listopadu na ostrově začíná období silných dešťů. Odkládám tedy svou cestu na později – až nebude takové horko, až připravím výstavu, až budu mít po konferencích, prostě samé „až jednou“. Jakoby se náš život skládal pouze ze samých malých „až“.
Čtěte také
V tomto myšlenkovém, možná dokonce celoživotním modu, ve zkratce zvaném „až jednou“, navštívím muzeum na Božím Daru a pomyslně se setkám s Nikosem Kazantzakisem, který se narodil a mládí strávil právě v Heraklionu. Jsem zaskočena, jedná se o prostou náhodu nebo spíš o jungovskou synchronicitu?
Na náhody nevěřím. Začínám být navíc unavena z ne úplně šťastné strategie „až jednou“. V duchu si opakuji Kazantzakisův epitaf: „V nic nedoufám. Ničeho se nebojím. Jsem svobodný.“ Zasedám proto k počítači a objednávám na pozítří letenku do Heraklionu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
