Eva Janáčová: Lázeňský antisemitismus

Vedle modliteb, ozdravných kúr a dlouhých procházek po okolí se věnovali propagaci svého učení a samozřejmě získávání finančních darů, tedy fundraisingu. Na místní obyvatele, stejně jako na lázeňské hosty, nejvýrazněji působili především chasidští rabíni. Jedno jestli šlo o rabína satmarského, mukačevského nebo rebeho z Geru či Belzu.

Čtěte také

Eva Janáčová: Po stopách Paula Kleea

Když na nádraží přijel zázračný chasidský rebe se svými tajemníky a hlavně několika stovkami žáků, po městě se to okamžitě rozkřiklo a na pár týdnů bylo postaráno o takřka „divadelní zábavu“.

František Langer chasidské rabíny popsal takto: „…černé kaftany měli hedvábné a rozevláté jako řízy, pejzy nakroucené dekorativně vedle tváří a vousy a dlouhé brady, od ryšavých a černých po hermelínově bílé měli krásně učesané a vlnící se, jako bibličtí patriarchové…“ Díky svému vzhledu i nevšedním zvykům se v lázeňské společnosti vyjímali jako orientální knížata z východu. Často si pro sebe a své nejbližší pronajímali celé patro hotelu a stravovali se jen v nejpřísnějších košer jídelnách.

Čtěte také

Eva Janáčová: Tiziánův Apollo a Marsyas

Naopak jejich oddaní stoupenci, kteří často pocházeli z těch nejzapadlejších štetlů, byli ubytováni ve velmi nuzných poměrech. Peníze žádné neměli, v kapse nosili jen zpáteční jízdenku domů. Žili především z pohostinnosti místní komunity a majetných židovských hostů.

Židovská přítomnost byla v západočeských lázních na přelomu 19. a 20. století, ale i později, ještě ve 20. a na začátku 30. let 20. století natolik výrazná, že působila na celou lázeňskou společnost a otiskla se dokonce do hmotné kultury. Na kolonádách a v obchodech se prodávaly pohlednice i sošky, jež na základě stereotypů nechvalně karikovaly židovské hosty. Jako suvenýry se rovněž nabízely talířky, popelníky a těžítka s motivy ortodoxních Židů či přímo chasidských rabínů. Docházelo tak k manifestaci latentního antisemitismu, který zůstával všemi stranami tolerován.

Čtěte také

Eva Janáčová: Jak se tohle může někomu líbit?

Židovští návštěvníci různých sociálních vrstev přijížděli do lázní z celé Evropy, tvořili v tuto dobu přibližně polovinu všech lázeňských hostů. S otevřeně antisemitskými útoky se v Karlových Varech v podstatě nesetkali. Občas narazili na hospodské cedule s nápisem: „Židům nepřístupno“, ty však městská rada z utilitárně ekonomických důvodů vždy obratem zakázala. V případě lázeňských suvenýrů nelichotivě zobrazujících židovské hosty to bylo však jiné. Až do 20. let 20. století si na ně nikdo veřejně nestěžoval, staly se tedy nedílnou součástí lázeňského koloritu.

Smutné, možná až děsivé je proto vidět, jak se v karlovarských obchodech znovu po sto letech prodávají podobné sošky. Drobné figurky ortodoxních Židů s měšcem nebo pokladnicí plnou dukátů pracují nejen se stereotypně pojatou fyziognomií, nýbrž využívají také negativní vlastnosti, jako je touha po penězích, chamtivost a mamon, které byly v průběhu staletí neprávem připsané Židům.

Někdy mě proto přepadá pocit, že se téměř nic nezměnilo, že jsme znovu v roce 1923 a dějiny se mohou tragicky opakovat.