Eva Janáčová: Jak se jmenoval?
Jeho tvář odněkud znám. Procházím emocionálně nabitou expozicí Památníku Zámeček na kraji Pardubic, která je věnovaná místním obětem heydrichiády, a přemýšlím, kde jsem se s touto podobiznou už setkala. Na dobovém plakátu je umístěna černobílá fotka mladého muže a nad ní velký česko-německý nápis: „100 000 korun odměny! Kdo zná tohoto muže a kde se zdržuje?“
Pod snímkem je pak zmíněn jeho fyzický vzhled a informace, že „zobrazený muž se jmenuje Miroslav Valčík, narozený 20. 1. 1920 v Hodoníně“.
Čtěte také
V tu chvíli mi to dojde. Vždyť to je přece Josef Valčík, člen výsadkové skupiny Silver A, jenž se podílel na přípravách atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu roku 1942. Plakát, který se v ulicích objevil již den po akci, sliboval enormně vysokou odměnu za pomoc při dopadení Valčíka, o němž nacisté věděli, že s útokem nějak souvisí. Neměli však zcela přesné informace, na plakátu je proto chybně uvedeno jak jeho křestní jméno, tak datum i místo narození.
Jméno Josefa Valčíka mě provází již od dětství, kdy jsem jezdívala k jedné ze svých babiček na letní prázdniny. Večer pod peřinou mi ráda vykládala o svém dětství i nelehkém dospívání za války. Měla jsem její barvité, místy až děsivé příběhy ráda a nechávala jsem si je pořád dokola opakovat. Jedno z těchto vyprávění se právě týkalo parašutisty Valčíka, který pocházel ze Smoliny, malé vesnice na Valašsku, stejně jako má babička.
Čtěte také
Vzpomínala na něho jako na pohledného „Baťova muže“, jenž odešel za války do Anglie. Po výsadku na území protektorátu na konci roku 1941 se jemu a jeho kolegům podařilo nedaleko obce Ležáky ukrýt vysílačku s krycím jménem Libuše, která zajistila oboustranné spojení s ústředím v Londýně. Později se aktivně podílel na přípravách atentátu na Heydricha. Spolu s Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem jezdili na kolech k zámečku v Panenských Břežanech a hledali příhodné místo k uskutečnění plánovaného útoku.
Dnes už víme, že se Valčík přímo na provedení atentátu 27. května 1942 nepodílel. Jeho podoba byla kvůli padělaným dokladům německým policistům dobře známá a to mohlo průběh celé akce značně narušit. Není proto pravda, jak se často traduje, že onoho osudného dne stál Valčík na druhé straně ulice a dával Gabčíkovi s Kubišem kapesním zrcátkem signál o příjezdu Heydrichova automobilu.
Čtěte také
Po atentátu se Josef Valčík skrýval na různých místech, nakonec spolu s členy dalších výsadkových skupin našel útočiště v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje na Praze 2. O pár dnů později kostel v brzkých ranních hodinách obklíčilo téměř 800 příslušníků gestapa. Parašutisté se nevzdali a bojovali až do konce, poslední čtyři včetně Valčíka ukončili svůj život v bezvýchodné situaci sebevraždou.
Následovala potom krutá odplata, nacisté se nelítostně a hlavně krvavě pomstili. Vypálili Lidice a Ležáky a zavraždili skoro 2000 lidí, jež s útokem měli podle nich co dočinění. Mezi ně patřilo i 14 členů Valčíkovy rodiny. Po popravených rodičích a sourozencích s partnery zůstalo několik sirotků, které si osvojili jejich sousedé. Jednoho Valčíkova synovce si domů vzala také rodina mé babičky. Měli ho rádi jako svého vlastního, babička se k němu chovala, jako by to byl její rodný bratr.
Čtěte také
Stojím před fotkou Josefa Valčíka v pardubickém památníku a usilovně přemýšlím, jak se jeho synovec, který vyrůstal ve Smolině spolu s mou babičkou, jmenoval. Pamatuji si, že vyprávěla, jak si ho po pár letech vzali domů jeho vzdálení příbuzní a do své rodné vísky už zavítal jen občas. Jak se však jmenoval? Jan? Josef? Nevím, nemůžu si vzpomenout. Vím, že mě to ale upřímně mrzí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.