Dekorativní džungle Tonyho Duquetta. Interiér domu slavného scénografa nemá v užitém umění poloviny minulého století žádné obdoby

13 fotografií

Pod vlivem Elsie de Woolf, který měl základy v evropském surrealismu a obdivu ke klasicismu, v sobě Duquette objevil designéra plného bezbřehé fantazie. Stále ho nejvíce lákal film. Většinou pracoval na filmech z produkce Metro Goldwyn Mayer a to pod záštitou producenta Arthura Freeda a režiséra Vincenta Minnelliho. V takovém exkluzivním prostředí si pak lehce vybudoval skupinu vlastních náročných klientů, pro které začal navrhovat interiéry i nábytek. Jeho největší sláva pak přišla po druhé světové válce. Stal se miláčkem Hollywoodu, navrhoval interiéry, módní salóny, divadelní kulisy, šperky, nábytek, svítidla či umělecké objekty a dokonce maloval obrazy. Během šedesátých a sedmdesátých let Duquette značně cestoval, pracoval v Rakousku, Irsku a Francii, stejně jako v New Yorku, Dallasu, San Franciscu, Jižní Americe a Asii. V té době vytvořil dekoratér interiéry pro Dorise Duka, Nortona Simona a J. Paul Gettyho, navrhl rekonstrukci hradu v Irsku pro Elizabeth Arden a penthouse na Havajských ostrovech, kromě dalších mnoha zakázek. 

Dawnridge v Beverly Hills, vlastní dům amerického scénografa a dekoratéra Tonyho Duquetta|foto:Adam Štěch

Jeho styl se stal nepřehlédnutelným. Maximalistický způsob práce byl zcela v opozici k dobovému stále silnějšímu vlivu modernismu na kalifornskou kulturu. Pro Duquetta byl racionalismus nudou a s otevřenou náručí přijímal inspiraci z každé historické epochy i rozmanitých světových kultur.  

Dawnridge v Beverly Hills, vlastní dům amerického scénografa a dekoratéra Tonyho Duquetta|foto:Adam Štěch

Celý svět Tonyho Duquette je dnes k nahlédnutí v jeho vlastní vile, o kterou se stará jeho dlouholetý asistent a následovník Duquettovy filozofie Hutton Wilkinson. V roce 1949 ho Duquette postavil společně se svou ženou Elizabeth a architektem Casperem Ehmckem. Dawnridge je z malé uličky, ve které se nachází, jen nenápadným malým domem, jehož dřevěnou fasádu zdobí reliéf slunečního kotouče. A právě symbolika známých, ale i tajných znaků a archetypů tvoří celý interiér domu, který je poskládaný jako obrovská barevná mozaika. Dům je dodnes bezednou studnicí inspirace. Často se využívá jako místo pro natáčení filmů nebo focení módních editoriálů. Přilehlá zahrada je koncipována jako dekorativní džungle odkazující na mnoho geografických lokalit včetně Číny, Indie, Havaje, Viktoriánské Anglie i Thajska. Mezi bohatou vegetací se nacházejí malé altánky, terasy a bizarní sochařské výtvory, ve kterých Duquette propojil svůj zájem o surrealismus, mytologii a lidové a umění domorodých civilizací. Ta největší z nich pak nese příznačný název Fénix vstávající z popela.  

Interiéry překypují historickými dekoracemi, plnými tvary, luxusními materiály i odkazy do mytologie. Celek připomíná manýristické kabinety kuriozit, ve kterých vedle sebe stojí obrovská mušle z Tichomoří a benátský lustr ze 17. století. Stěny pokryté vzory malachitu, svítidla vytvořená z obrovských mušlí či stropy polstrované textilními mozaikami. Interiér je dílem surrealisty a snílka, který se odvážně nebál jakýchkoliv kombinací a střetů odlišných světů. Jeho interiérový eklektismus je fascinující syntézou, která nemá v užitém umění poloviny minulého století žádné obdoby.