Daniela Fischerová: A byl to hit století

Rukopis Škoda lásky
Rukopis Škoda lásky

O čem to dnes bude? O úspěchu. Bývá úspěch spravedlivý? Zasloužený? Má vůbec nějakou logiku?

Myslím, že nejsem příliš soutěživý typ, celý život se vyhýbám kariérním svodům, ale má profese bohužel soutěživá je. Spisovatelé  – a my všichni tvůrčí lidé – závisíme na úspěchu, a chtěli bychom věřit, že naši kritici jsou moudří jasnovidci, schopní platného, zralého úsudku.     

Daniela Fischerová: Muška jenom zlatá

Štěstí

O čem to dnes bude? O štěstí. „Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá…“ píše ve slavné básni Adolf Heyduk.

Léta si sbírám doklady donebevolajících mylných odhadů. Když poprvé vyšel Máchův Máj, sklidil tak děsivý posměch, že povahu slabší by to zabilo. Kritika nazvala Máj pouhou „škvárou z vymřelé sopky vyhozenou“ a Mácha pro ni nebyl básníkem, ale „snížil se k bídnému rýmotepci“. Dosti drsné, co?

O sbírce Stébla trávy od Walta Whittmana, což je pilíř americké poezie, napsal prestižní kritický list doslova: „Je to brynda plná stupidní špíny“.  A kdosi prohlásil o Williamu Shakespearovi – poslouchejte, to stojí za to! – že je „dramatik pouze druhého řádu a jeho schopnost stvořit dramatickou postavu je prakticky nulová.“ Napadá vás, který amúzický trouba mohl tuhle nehoráznost říct? Génius a autor nad autory, Lev Nikolajevič Tolstoj. A tak dále, a tak dále… Tak to ve světě kritických soudů chodívá.  

Ale ještě větší záhada je toto: Jistý skladatel napsal polku jménem Modřanská. Za život složil víc než 80 podobných tanečních skladeb. Naprostá většina je dávno zapomenuta, kdežto Modřanská je hitem 20. století. Má 27 různojazyčných verzí.  V několika zemích ji považují za vlastní lidovou píseň. Vyhrála řadu hitparád, zněla ve dvanácti filmech, i v seriálu M.A.S.H., ve Státech byla motivem poštovní známky a provázela raketoplán Discovery do kosmu.

Daniela Fischerová: O hlase jako zachránci i zrádci

hlasová terapie, ilustrační foto

O čem to dnes bude? O veliké dynastii. Pramáti je duše, otec je dech a syn, prvorozený princ rodu, je náš hlas. To zní strašně romanticky, ale nějak tak to doopravdy je.

Že jste o Modřanské nikdy neslyšeli? Je to ovšem Škoda lásky aneb Vyvalte sudy, autor Jaromír Vejvoda. Dokázat to nelze, ale dám ruku do ohně, že ještě se nezrodil takový hudební vědec, který by předem prostudoval ty desítky Vejvodových skladeb a jasnozřivě píchl prstem do Modřanské řka: Jediný hit bude... bude... už to cítím v kostech... bude tahleta! Úspěch je často náhoda či osud, to, co se dílu prostě stane. Zpětně rádi věříme, že to bylo po zásluze, že to slavné dílo je nejlepší ze všech, ale to je jenom oblíbený blud.   

Z hlediska dokazatelnosti jsou výroky tvrdší či měkčí, od těch nevyvratitelných po naprosté bláboly. Jedna a jedna jsou dvě je výrok poměrně tvrdý. Výroky o tom, co si v umění zaslouží úspěch, mají tvrdost ranní mlhy, nanejvýš snad zakysané smetany. Nezbývá než tvořit bez ohledu na vrtkavou přízeň slávy, a nikdy nevědět, jsme-li dobří, nebo ne.

Honoré de Balzac napsal: Autor, jenž nesnese kritiku, by vůbec neměl začít psát, stejně jako cestovatel by se neměl vydávat na cestu, spoléhá-li na stále jasné nebe.  A arabské přísloví dodává: Psi štěkají a karavana kráčí dál.