Daniel Raus: Svět podle Winstona

13. leden 2022

Předpokládám, že nevíte, kdo je Winston. Možná vás napadne, že jednoho Winstona přece jenom znáte, toho co byl ministerským předsedou a kouřil tlusté doutníky. Ale chyba lávky. Mám na mysli někoho úplně jiného. Winston je pejsek za velkou louží, vlastně ještě štěně, které tráví většinu času poznáváním našeho pestrobarevného světa.

Musím předeslat, že je to aristokrat. Dlouhatánský rodokmen sahá až někam do Maďarska, neřku-li do královských Uher. Je to baset, příslušník plemene, které se vyznačuje dlouhým trupem, krátkými nohami, plandavýma ušima a nápadným čuchometrem. Jeho předkové byli ve středověku šlechtěni k lovu v hustém porostu.

Čtěte také

Z toho nejspíš vyplývají kromě rozměrů taky jeho vlastnosti. Winston je mimořádně společenský, neodolatelně přátelský, zcela oddaný a bezkonkurenčně paličatý. Stal se významným členem rodiny, i když ho známe zatím jenom přes internet. Tím pádem je náš vztah jednostranný, protože Winston potřebuje všechno důkladně pročmuchat. A nikdo zatím nevymyslel psí internet, který by přenášel širokou paletu vůní vezdejšího světa.

Na Vánoce například napadl sníh, takže Winston se ho jal dlouze zkoumat. Abyste pochopili zimu, musíte přece vědět, jak voní sníh. Kromě čuchometru stojí ale za pozornost i jeho velkoplošné uši. Zpočátku mu neustále padaly do misky s vodou, a když se učil chodit, pořád si na ně šlapal. Kdyby je uměl ovládat, dalo by se na nich snad i létat.

Čtěte také

Winston má ovšem rád svoje pohodlí a drží si přehled. Když usíná, zamhouří někdy jenom jedno oko. Nebo se prochází po pokoji s oběma očima zavřenýma. Jako náměsíčník. Někdy ze spaní štěká, i když jen tak chabě, protože se mu zdá vzrušující sen. V něm se možná vrací na hrady a zámky svých předků. Nedávno se ostatně zamotal do prostěradla a nemohl z něj ven, tak běhal po domě jako bílá paní značně deformovaných proporcí.

V době covidu musím poznamenat, že Winston miluje očkování. Nemůže se dočkat další dávky. Na psí klinice ho totiž zbožňují, pamatují si ho jménem, když se objeví, je okamžitě středem pozornosti. Nic nemá radši, než právě to. Je totiž rozený šoumen, rád vytrpí trochu příkoří pro pár minut slávy pod světly reflektorů. A roušky, ty má vlastně taky docela rád. Občas nějakou zbaští.

Apropos, je to nenahraditelný pomocník v kuchyni, kde se stará o pořádek. Jak něco spadne na zem, okamžitě to odklidí – po vzoru vysavače. Ideálně páreček nebo kousek slaniny.

Čtěte také

Jeho svět je ovšem taky plný záhad. Jedna se objevila docela nenápadně. Winston má svoje oblíbené skrýše, zejména v úzkých prostorách, do kterých zaleze v domnění, že ho nikdo nevidí. Jak ale překotně roste, překvapí ho, že skrýše nerostou s ním. Sice se do nich ještě nacpe, ale polovina trupu trčí ven. A co je horší, jednou tam vleze a zpátky už to nejde. Ze skrýše se stala past. Jako v životě.

Další záhada má přímo vědecký charakter. Winston si schovává svoje poklady do deky. Když dostal jako odměnu kostku ledu, hned s ní odběhl a zachumlal ji tam. Za chvíli se na ni chce podívat, ale kostka je pryč. Vyškemrá další, tentokrát ji schová zvlášť důkladně. A představte si, kostka zase zmizí. Winston čmuchá všude kolem. Kostka nikde. Je to jedna z mnoha záhad našeho pestrobarevného světa.

A pak že na něm není veselo...

autor: Daniel Raus
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová