Daniel Raus: O stromech a tajemství

2. prosinec 2021

Znám člověka, který čistí les. Není to jeho zaměstnání. Nedostává za to žádné peníze. Nikdo to po něm nechce. A dělá to už pěkných pár let. Jedna věc je přitom zajímavá: vůbec se to o něm neví. Je to jeho tajemství. Po lese chodí s ruksakem, a když někoho potká, tváří se jako turista. Ruksak má přitom plný odpadků, které pak nepozorovaně vysype někde do popelnice.

Ten člověk je vysoce postavený. Na pracovišti nikdo nic netuší. Kdyby se to profláklo, dostal by se jeho ruksak snad i na stránky bulváru. V rodině rovněž nikdo nic neví. I já jsem se dostal k jeho tajemství zvláštní shodou okolností, kterou si – jak jistě chápete – nechám pro sebe. Jinými slovy: O jeho čištění lesa ví jenom on a ten les.

Čtěte také

Nemění to nic na skutečnosti, že tajemství mívá obyčejně dvojí povahu. To cizí nás magicky přitahuje, protože máme v genech zakódovanou zvídavost, případně zvědavost. A naopak naše tajemství chce občas vyskočit ven jako čertík z krabičky, máme potřebu ho vyslovit, byť to bylo třeba s podmínkou, že zdroj zůstane nadále skrytý. Přesně tenhle jev vedl před lety Američana jménem Frank Warren k velice zajímavému pokusu.

Založil si blog a v něm lidem adresoval výzvu, kterou nazval PostSecret, což se dá přeložit jako „pošli tajemství“. Pointa spočívá v tom, že lidé mohou zcela anonymně vytvořit vlastní pohlednici, na kterou napíšou svoje tajemství. Současně ji můžou výtvarně doplnit, dodat obrázky, výstřižky nebo kresby – cokoliv, co uznají za vhodné. Frank Warren jim za to slíbil, že jejich tajemství zveřejní, a to tak, aby jeho nositelé zůstali utajeni.

Čtěte také

Jejich pohlednice totiž chápe jako jistý druh umění. V takovém duchu je taky publikuje, vznikají z nich výstavy a můžou se dokonce dostat do knižního vydání. Jak ale řečeno, na počátku byl jeho nenápadný pokus. Ten pokračoval pravidelným zveřejňováním vždy deseti tajemství každou neděli. Postupně vznikla komunita příznivců, kterých byly za chvíli desítky tisíc. A po pár letech patřila Warrenova stránka mezi nejznámější v celých Spojených státech.

Pravidla pro zasílání pohlednic jsou pouze dvě a jsou velmi jednoduchá. Musí tam být napsaná čistá pravda a musí obsahovat tajemství, které zatím nikdo na světě nezná. A protože se jedno ani druhé nedá zkontrolovat, všechno je postavené na důvěře. Frank Warren se každopádně stal vyhledávaným řečníkem, jakýmsi odborníkem na skrytý svět lidských duší. Nebo, chcete-li, neformálním zpovědníkem neznámých příslušníků současné generace.

Čtěte také

Je to trochu, jako kdybyste vešli do prázdného kostela, zamířili k opuštěné zpovědnici a sedli si k ní (i když víte, že z druhé strany je prázdná), a pak byste jen tak v duchu vyslovili svoje tajemství. Směrem do prostoru, směrem k Bohu nebo směrem k sobě samým. Od nepaměti to lidé dělají. Pro čistotu vlastní mysli a vlastní duše, nebo možná jen pro tu zvláštní povahu skrytých věcí, které chtějí vyskočit jako čertík z krabičky.

Z toho pohledu by můj známý mohl poslat například pohlednici lesa a ruksaku. Třeba s otázkou: Hádejte, co všechno v tom ruksaku je? Obávám se ale, že nemá nejmenší potřebu něco takového udělat. Jeho tajemství znají totiž stromy. A to mu úplně stačí.

autor: Daniel Raus
Spustit audio