Chtěl jsem, aby se divák v expozici neztrácel v pasti slohů. Proto jsem ji postavil na kontrastech lidské mysli, říká kurátor GASKu Richard Drury

Mysli Richarda Druryho jsou dodnes blízké přílivy, odlivy a kamínky moře omývajícího yorkshirské město Scarborough, kde se narodil a jehož kriketovému týmu dodnes fandí. V intelektuálním a vztahovém životě je ale doma v Praze, kam se zkraje 90. let přesunul právě z Británie.

Čtěte také

Chceme vést citlivý dialog mezi modernou a duchovnem, říká kurátor GASKu Richard Drury

Od roku 2013 působí jako hlavní kurátor a vedoucí uměleckého oddělení kutnohorského GASKu, kde také vytvořil atypickou stálou expozici moderního umění nazvanou Stavy mysli / Za obrazem – obměny a intervence. Spíš než –ismy a chronologii v ní vzal do hry lidské pocity, protikladné emoce a také citáty oblíbených umělců, ke kterým pak jednotlivé obrazy přiřazoval. „Když jsem expozici instaloval, lidi se mě ptali na klíč. Ten mi ale dala díla samotná, sama mi našeptávala, kde a vedle koho chtějí být umístěná,“ říká Richard Drury. Velkou inspirací mu přitom byla tvorba Josefa Čapka, o které mluví jako o tvorbě plné lásky a něhy k člověku.

Stejným kurátorským metrem měřil Richard Drury i písním, které si vybral do Vizitky. Vazbu měly jak na expozici samotnou, tak na jeho dospívání ve Velké Británii. Neoddělitelně k němu patřili mladí buřiči z kapely The Clash.

Přímou linkou k Vančurovi a Nezvalovi

V rozhovoru také popsal roky strávené na internátní škole Christ's Hospital, na níž musel celé čtyři roky nosit tudorovskou uniformu zahrnující filcový plášť a žluté ponožky. „Když jsme se se školou vydali do Stratfordu na představení Williama Shakespeara, lidi předpokládali, že jsme součástí produkce,“ usmívá se. Škola dodnes pracuje s principem zakladatele Edvarda VI., jenž chtěl vzdělání zpřístupnit i nemajetným nadaným dětem. Díky tomu si ji mohl dovolit i Richard, jehož maminka se musela starat také o bratra a dvě sestry.

Čtěte také

Jiří Sozanský: Pocit jako postava z Orwelova románu 1984 mám už dlouho

Důležitou součástí životní dráhy Richarda Druryho bylo také studium na Cambridge. K vysněné ruštině neboli „vzdálené říši“ si i díky bohemistovi a literárnímu vědci Karlu Brušákovi přibral češtinu. Brušák z Československa odešel před druhou světovou válkou, na jeho náklonnosti k domovské kultuře to ale nic nezměnilo. Na Druryho zapůsobil i osobními vazbami na Vladislava Vančuru či Vítězslava Nezvala. „Byla to pro nás přímá spojka se světem, který jsme studovali,“ konstatuje s tím, že prvním textem, který pod jeho vedením četl, byl Máchův Máj.

Jak se z absolventa jazyků stal kurátor? V čem Richard Drury vidí sílu umělecké tvorby sester Válových anebo svého blízkého přítele, nedávno zesnulého malíře Richarda Konvičky? Jaké jsou jeho plány na rok 2022? Poslechněte si celou Vizitku.