Dekadence trvá. Je to zdánlivý nezájem o kontext a také pohyb za hranou, který všechno zironizuje, říká kurátor Otto M. Urban
Kurátor Otto M. Urban o sobě říká, že výstavy začal připravovat přes knihy: ty pro něj vždy byly důležitější. Dodnes proto dává velký důraz na přípravu katalogů a také na dlouhodobou rešeršní práci, bez které se žádná výstava – ani aktuální Nadějné vyhlídky, již připravil pro pražský DOX – dělat nedá. Fanouška dekadence, Diamandy Galás a Davida Lynche do Vizitky pozvala Markéta Kaňková.
Když se v první polovině devadesátých let probíral knihami v obchodě v pařížské galerii Centre Pompidou, narazil na nevelkou publikaci amerického fotografa Joela-Petera Witkina (nar. 1939). Zaujala ho natolik, že si ji okamžitě koupil. „Bylo to poprvé, kdy jsem viděl extrémní blízkost s dekadencí přelomu 19. a 20. století,“ řekl kurátor a historik umění Otto M. Urban ve Vizitce. „Líbí se mi hledání odkazů na jiné umělecké epochy, mám rád, když dochází k obrazové hře. V tom je Witkin hodně silný,“ dodává. V Centre Pompidou tehdy vznikl nápad na založení vlastního obrazového archivu, který si Urban vede od roku 1996. Zhruba deset let poté ho tato poctivá práce dovedla k přípravě výstavy zobrazující aktuální dekadentní tendence s názvem Dekadence Now!, která se v roce 2010 stala jednou z výrazných událostí.
Na tomto příkladu Urban ukázal, kolik času a soustavné práce vyžaduje příprava velkých tematických výstav. Je to i případ aktuálních, v DOXu umístěných Nadějných vyhlídek, výstavy tematizující dětství v soudobém výtvarném umění. I o této výstavě mluvil ve Vizitce detailně. Kromě práce s prameny ovšem Urban vítá i náhodu. Stejně nečekaně, jako před lety objevil Witkinovu publikaci, nedávno díky klipu od Davida Lynche narazil na skladbu I Am the Shaman zpěváka Donovana, kterého nikdy před tím neposlouchal. „Jsem neustále fascinován, že okolní svět takhle dokáže překvapovat,“ usmívá se.
Vědomí vlastního úpadku
Ve Vizitce mluvil o svém vztahu k Davidu Bowiemu, o tom, jak nesmírně důležitá je pro něj tvorba katalogů a dalších publikací zachycujících uspořádané výstavy, a také o přípravě výstavy V barvách chorobných (2007), kde jako kurátor de facto rozpracoval svou diplomovou práci o Moderní revue a české výtvarné kritice 1894 – 1905. Publiku na ní ukázal doposud nepříliš známé obrazy umělců, jejichž tvorba byla silně ovlivněna myšlenkou dekadence.
Estetika dekadence ho zaujala už na gymnáziu, kdy se poprvé setkal s básněmi Karla Hlaváčka a Jiřího Karáska ze Lvovic. Ve škole se o nich sice nic moc nedozvěděl, doma ale několik sbírek nalezl. „Přišlo mi zvláštní, že vzhledem ke kvalitě básnické tvory byli takhle marginalizovaní. Orientovali se antinacionalisticky, sami sebe vnímali jako evropské umělce, nechybělo jim sebevědomí. Můj zájem záhy přerostl i do oblasti výtvarného umění. Karáskova Moderní revue například jako první v mezinárodním kontextu představila Edvarda Muncha. Neustále mě překvapuje, jaké nové věci v této oblasti objevuji,“ říká Otto M. Urban.
Jak je to s dekadencí dnes? „Pokud bereme dekadenci jako vědomí vlastního úpadku, pak dekadentní projevy nikdy nezmizely. Dají se charakterizovat i zdánlivým nezájmem o širší kontext a pohybem za hranou, který v sobě má sarkasticky kritickou rovinu dovolující zironizovat téměř všechno.“
Související
-
Umělec je přesycený možnostmi. Pěstovat jedno médium není na pořadu dne, říká kurátor Petr Vaňous
Vztah malby k novým vizuálním trendům a osobní i kolektivní paměti – to jsou témata, kterými se dlouhodobě zabývá kurátor, kritik a historik umění Petr Vaňous.
-
Spontaneita a vnitřní svět. Umění je pro mě životní potřeba, říká kurátorka Terezie Zemánková
Za dar zjitřeného estetického vnímání vděčí své umělecky založené rodině. Studovala malbu, v profesním životě se věnuje kurátorské práci a přípravě výstav umění art brut.
-
K čemu je dnes umění? Mladí umělci mohou působit zmateně, ale ptají se správně, říká Tomáš Pospiszyl
Historik a teoretik umění, publicista, kurátor a vysokoškolský pedagog Tomáš Pospiszyl mluvil o svém náhledu na klíčové momenty československého umění posledních 50 let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
