Český pravěk ožívá. Národní muzeum o něm vypráví skrze dramatické příběhy i realistické modely

20 fotografií

Expozici Okna do pravěku najdete v Historické budově muzea na Václavském náměstí. Ve čtyřech sálech vypráví příběh putujícího českého území od prvohor až po čtvrtohory. „Paleontologie zachází se střípkovitou minulostí, jsou to jen okénka, pohledy do prostředí a momentů, často v době trvání několika hodin, maximálně týdnů nebo měsíců. Expozice je tedy založená na jednotlivých průhledech do lokalit nebo témat, která jsou typická pro českou paleontologii,“ vysvětluje Jan Sklenář.

Devonský útes s prvohorními živočichy tropického útesu|foto:Jakub Šedý, Národní muzeum

Vystavené jsou asi dva tisíce originálních exponátů, animace i realistické modely, na jejichž výrobě se podílel přední český paleoartista Jan Sovák. Například v druhohorách plave pod mořskou hladinou jediný český dinosaurus Burianosaurus Augustai téměř v okamžiku své smrti, třetihornímu sálu zase dominuje výjev nazvaný Drama v močálu, ve kterém se střetává lichokopytník rodu phyllotillon se smečkou medvědopsů.

Čtěte také

Do výstavních sálů se vrací život. Národní muzeum nevzdává výstavu o Egyptě a Národní galerie odloženého Rembrandta

„Modely vznikaly od roku 2018 a byly to tři velmi intenzivní roky. Rozhodli jsme se vyprávět čistě o pravěku českého území, takže jsme na sebe vzali povinnost vytvořit podobu, modely, obrazy i filmy českých zvířat v českých reáliích. U řady živočichů šlo o jejich první rekonstrukci, což je ohromně těžká věc na úrovni vědeckých rešerší a výzkumů. Pak následovala spolupráce s týmem, který modely vyráběl,“ popisuje paleontolog Jan Sklenář s tím, že umělci často tvořili přímo pod rukama odborníků z muzea. „Někdy pracovali měsíc na něčem, co se pak muselo udělat jinak,“ dodává.

Zmrzlý chobot nalezený na severní Sibiři

Originální kostra nosorožce srstnatého|foto:Jakub Šedý, Národní muzeum

Z nejnovějších poznatků odborníků z nalezišť v sibiřském Jakutsku vychází i model v posledním sále expozice – obří mamutice srstnaté poslední doby ledové s mládětem. „My paleontologové jsme většinou odkázáni na nálezy kostí a zubů, z nichž jsme schopni určit základní morfologické rysy zvířete, ale měkkou část, která obaluje kosti, musíme většinou odvodit od nejbližších žijících příbuzných. Podle tvaru lebky třeba víme, že měli mamuti chobot, ale jakou měl přesně morfologii, to víme díky tomu, že se ve zmrzlé půdě na severní Sibiři našel krásně zachovalý zmrzlý chobot,“ popisuje paleontolog Jan Wagner. 

Na Okna do pravěku navazují sály zaměřené na nerostné bohatství naší země, včetně Sálu minerálů. Lze ho označit za muzeum muzea, protože je připomínkou první expozice otevřené v Historické budově muzea po roce 1891 a minerály jsou vystavené v renovovaných vitrínách architekta Josefa Schulze. „Zachovali jsme i původní systém vystavení minerálů na oválných podstavcích z třešňového dřeva se zlacenými popisky,“ ukazuje kurátor mineralogické sbírky Luboš Vrtiška. Sbírka minerálů Národního muzea čítá asi 115 tisíc předmětů, v Sále minerálů jich najdeme jen čtyři tisíce. „Nebylo jednoduché je vybrat. Kameny jsou dnes uloženy v šuplíkových skříních v nových depozitářích, projít je trvalo asi půl roku. Minerály jsme vybírali hlavně na základě estetiky, ale také jsme chtěli zachovat co největší množství druhů,“ vysvětluje Luboš Vrtiška.

Sál minerálů, stálá expozice Národního muzea|foto:Jakub Šedý, Národní muzeum

Národní muzeum po své generální rekonstrukci postupně buduje a otevírá nové stálé expozice. „Západní část Historické budovy Národního muzea je věnovaná přírodním vědám, východní pak dějinám. Několik let jsme vymýšleli koncepci jednotlivých expozic a jejich odbornou náplň, ale také jsme chtěli, aby muzeum působilo jako jeden celek, vyprávělo příběh historie i přírody,“ popisuje generální ředitel muzea Michal Lukeš.