Vstup podzemím i střešní kavárna věnovaná legionářům. Armádní muzeum Žižkov se vrací do podoby z 30. let a chystá nové expozice

1. listopad 2021

Třikrát větší výstavní plochy, velké zastřešené nádvoří nebo kavárna se střešní terasou pojmenovaná po Františku Kupkovi, která vznikne z původního ateliéru výtvarníků-legionářů. Nejen tyto novinky přinese už tři roky trvající oprava památkově chráněných budov Armádního muzea Žižkov a sídla Vojenského historického ústavu za téměř 900 milionů korun.

Muzeum na úpatí vrchu Vítkov se veřejnosti uzavřelo v roce 2017, aby o rok později začala velká a jediná rekonstrukce v jeho devadesátileté historii. Budovy někdejšího Památníku osvobození byly postaveny v letech 1926 až 1929 podle projektu Jana Zázvorky a Jana Gillara. A právě současná rekonstrukce je vrací do podoby z počátku 30. let.

„Fasáda je z 85 procent původní z roku 1929, což je na české poměry nevídané. Byla náročně ošetřena a očištěna. Jsem za to rád, protože i když se budova zevnitř celá změnila, zvenku zůstala původní, včetně všech restaurovaných mosazných oken amerického typu,“ popisuje ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.

Vizualizace rekonstrukce Armádního muzea Žižkov

Strop ve státních barvách a nacisty zničené vitráže

Do konce ledna by mělo dojít ke kolaudaci budovy. Pak nastoupí muzejníci, kteří musejí nachystat všechny expozice. „Chceme totiž muzeum otevírat kompletní, aby návštěvník cítil, že prochází dějinami od 6. až do 21. století,“ dodává Knížek, se kterým stoupáme po schodech do prvního patra a prohlížíme si strop vymalovaný bílou, modrou, červenou a zlatou barvou.

Ředitel VHÚ Aleš Knížek před muzeem

„Povedlo se nám udělat stěry až na původní vymalování, které bylo provedeno v barvách české státní vlajky a ohraničené zlatou barvou. Horní i spodní foyer jsme tedy uvedli do původního stavu. Bohužel už se asi nikdy nepovede vrátit sem vitráže, které znázorňovaly působení československých legionářů na všech frontách, kde bojovali, a které byly zničeny německou brannou mocí,“ vysvětluje ředitel.

Na někdejším Památníků osvobození se podepsaly obě okupace. Nacisti likvidovali v budově všechny prvky související s československými legiemi a také sbírky. „Asi největší zásah do samotné budovy pak nastal v 70. a 80. letech, kdy byly ničeny původní prvky, které se teď snažíme vrátit do podoby z první republiky,“ říká Aleš Knížek.

Trojnásobně větší výstavní plochy umožní vystavit exponáty od 6. do 21. století

Vnitřní nádvoří mezi budovami Armádního muzea Žižkov je nově zastřešené a nový bude i hlavní vchod. Návštěvníci už nebudou stoupat po schodišti, u kterého, jak si možná leckdo vzpomene, stával tank T-34, ale naopak – půjdou do podzemí.

„Stojíme pod nádvořím, kde ještě před třemi lety byla skála. A právě tady budou příležitostné výstavy, které se budou několikrát do roka měnit,“ ukazuje Michal Burian, ředitel Odboru muzeí Vojenského historického ústavu nové prostory u budoucího hlavního vchodu.

Vizualizace expozice 2. světové války

Rekonstrukce a přesun sbírkových předmětů do depozitářů v Lešanech umožní trojnásobné rozšíření celkové výstavní plochy na 3 650 metrů čtverečních. Do opraveného muzea se tak přemístí i exponáty, které byly až do roku 2019 umístěny ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí.

„Znásobení výstavních ploch nám umožní zcela změnit koncepci muzea, jehož expozice teď pokryjí období od 6. století až do současnosti. Jedním z vrcholů bude expozice 2. světové války v zajímavém dvoupatrovém prostoru, kterému se pracovně říkalo bazén a ve kterém býval archiv československých legií,“ popisuje Michal Burian.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová