Čarodějky z Eastwicku
Muzikálová scéna zářící profesionalitou S muzikálovými tituly už celkem běžně setkáváme na rozličných činoherních scénách a není žádným objevem konstatování, že kromě pražských megaprodukcí, vytvářených ad hoc, je autorským a interpretačním centrem této tvorby Městské divadlo Brno.
Divadlo sice čelí občasné kritice kvůli komerčnosti, ale zároveň dokládá nesporný umělecký růst celého třísouborového kolektivu, průběžně pohotově doplňovaného talentovanými absolventy speciální katedry JAMU. Sbírá zasloužený ohlas nejen na domácím působišti, ale rovněž například při hostování v Praze či při četných zahraničních turné. Dokonce funguje jeho paralelní zahraniční provoz a uskutečňují se nejen velkorysé herecké konkurzy, ale také cizojazyčné "předpremiéry" některých nastudování, následně pak představených v Brně.
Za zvlášť přínosnou je třeba považovat tvorbu původní, opírající se o soustavnou autorsko-režijní spolupráci ředitele Stanislava Moši s okruhem domácích skladatelů (Zdenek Merta, Petr Ulrych, Miloš Štědroň, sdružení Střežený Parnass). Bohatá, prakticky stále vyprodaná nabídka divadla, které mluví, tančí a zpívá, má přirozeně své kvalitativní výkyvy, nedá se jí však upřít dramaturgická (a také agenturně diplomatická) prozíravost i odvaha riskovat, marketingová podpora, ale zejména systematické uplatňování tvrdých nároků na co největší míru profesionality všech složek konečné jevištní syntézy.
Většině úspěšných titulů (z posledních dvou sezon připomeňme alespoň doma hrané Vlasy, Zahradu divů, Nanu, Kdyby tisíc klarinetů, Jesus Christ Superstar či Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť), svědčících o námětové různorodosti a zdaleka ne jen pouhé rekreativnosti zvolených předloh, jsme bližší pozornost nevěnovali. Jako malá splátka tohoto dluhu nechť tedy poslouží letmá informace o nedávném mimořádně zdařilém počinu - české premiéře londýnské muzikálové komedie libretisty a textaře Johna Dempseyho a skladatele Dany P. Rowea Čarodějky z Eastwicku.
Trojice osamělých žen středního věku - sochařka Alex, hudebnice Jane a novinářka Sukie - se společným vztahem k ďábelsky záhadnému charismatickému přistěhovalci Darrylu van Hornovi dostávají do konfliktu s prudérním prostředím amerického maloměsta, jemuž diktátorsky vládne moralistka Felicie Gabrielová. Tento základní příběh má několik navzájem odlišných verzí - od Updikova románu (1984) přes Millerův "hvězdný" film (1987) po divadelní podobu.
Osvědčený tým režiséra Moši (vynikající překladatel Jiří Josek, dramaturgyně Pavlína Hoggardová, choreograf Igor Barberić, dirigent Jiří Petrdlík, scénograf Jaroslav Milfajt) jej pojímá jako konfrontaci se snivě bezstarostným mládím a zejména jako riskantní, fantaskní, ale blahodárný proces individuální emancipace, hledání a nalezení sebevědomého "já". Početný, precizně hrající orchestr, pěvecké i pohybové dynamické pojednání davových scén, pointování jednotlivých výstupů a písní, spolehlivé technické triky (pyrotechnické efekty, funkční bazén, "oživlé" violoncello, destrukce kostela, létání protagonistek aj.) a samozřejmě vhodné typové obsazení v trojích, ba čtverých alternacích - to vše přispívá ke kvalitě inscenace (pohotově již vyšlo i CD), která se v kontextu brněnské muzikálové "líhně" řadí k těm špičkovým.
Čarodějky z Eastwicku můžete ve dnech 24. - 31. 10. navštívit v pražském Divadle Hybernia.
Nejposlouchanější
-
O. Henry: Vánoce na objednávku. Když bohatý zlatokop zatouží o Vánocích obdarovat maličké
-
Charles Dickens: Vánoční koleda čili Vánoční povídka s duchy. Dojemná proměna lidského srdce
-
Peter Turrini: Josef a Marie. Štědrovečerní příběh dvou důchodců
-
Hans Christian Andersen: Sněhová královna. Slavná pohádka o nebezpečné výpravě malé holčičky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
