Blog de Cannes III. Objev, který rozšiřuje naši emoční představivost

Voilà, máme tu první velký objev canneského festivalu v roce 2018! Mladý Belgičan Lukas Dhont sice svůj debutový film Dívka (Girl) uvedl na pódiu Palais des festivals zkroucený nervozitou, ale samotný film režíroval tak suverénně a s citem, že to bere dech. Publikum ho za to odměnilo dlouhou ovací ve stoje, která přivedla některé členy štábu až k slzám.

Z chlapce dospět v ženu

Film vypráví o dívce jménem Lara, která byla dříve chlapcem, Viktorem. Její největší zálibou je balet a dělá všechno proto, aby nemusela opustit kariéru, pro kterou ona i její rodina v čele s obětavým otcem (matka v rodině neznámo proč absentuje) hodně obětovali. Nalezení sebe sama v takové situaci je ústředním bodem filmu.

Příběh Dívky mladý režisér našel už před lety v novinách a dlouho hledal představitele, nebo představitelku pro náročnou atypickou roli, která vyžadovala taneční výkony, herecké emoce i pochopení pro klíčový transgender motiv. Film ve všech zmíněných rovinách dosahuje značné autentičnosti a diváky emočně zapojuje do příběhu.

Film Girl (Dívka) belgického režiséra Lukase Dhonta|foto: tiskový servis Festivalu Cannes

Stojí za tím nejen na poměry debutu mimořádná souhra intimní, ale ne vydírací kamery, psychologicky významných tanečních kreací (choreografem filmu je mimochodem slavný Sidi Larbi Cherkaoui a především právě skvělým mladým hercem v náročné a komplexní pubertální roli. Je jím 15letý Victor Polster v roli pubertální dívky, kterou trápí její mužství a nedočkavě se chce stát ženou.

Čelí sice příležitostně nežádané pozornosti svého okolí, to když se například baletky z její třídy nehodlají smířit s tím, že se před nimi skrývá a nesprchuje, ale hlavní drama se odehrává uvnitř Lary samotné.

Film Girl (Dívka) belgického režiséra Lukase Dhonta|foto: tiskový servis Festivalu Cannes

I když je její otec chápavý a nápomocný, Lařina tragédie spočívá v tom, že v některých věcech ji okolí pochopí a ulevit nemůže. V nejcitlivějším období lidského života dospívá z chlapce v ženu, a to je spojené s nepojmenovatelnou samotou na křižovatce věku, genderu, místa, zvoleného uměleckého oboru (baletu proslulého tvrdou disciplínou) a osudu.

Nezbytnost emoční inteligence a představivosti, se kterou film stojí a padá, je společné téma většiny transgender příběhů, které v dnešní kinematografii oslovují i mainstreamové publikum. (Patří mezi ně například i film Fantastická žena a jiné.) Nejen v tomto žánru a nejen jako debut Dívka vyniká. Bude víc než zajímavé sledovat, jestli se Lukasi Dhontovi podaří takový film zopakovat. Zatím mu ale přeju cenu pro nejlepší debut, nebo některou z cen, která se uděluje v sekci Un Certain Regard, kde se Dívka promítá.