Blog de Cannes I. Ne/dopadne to dobře

Z filmu Muž, který zabil Dona Quijota, režie Terry Gilliam

Postřehy ze 71. ročníku nejslavnějšího filmového festivalu světa. Tentokrát o filmech Terryho Gilliama a Sergeje Loznici.

Dobře to dopadne v La Mancha!

Terry Gilliam (Brazil, 12 opic ad.) absolvoval neuvěřitelné martyrium, ale bude moci zakončil festival v Cannes tak, jak bylo plánováno. Po dvou dekádách přerušované, traumatizující práce na Muži, který zabil Dona Quijota skončil jeho projekt před pařížským soudem. Ten ale nakonec neuznal námitky ex-producenta Branca a film slavnostně zakončí Cannes vstoupí do francouzské distribuce bez dalšího producentova vlivu na věc. Terry Gilliam prý kvůli soudním tahanicím utrpěl menší srdeční příhodu, ale faktem je, že dvě dekády připravovaný film (viz dokument o jeho štrapácích Ztracen v La Mancha z roku 2002) už ho nejspíš stál pár let života dříve. „Zvítězili jsme,“ oznámil doslova Thierry Frémaux canneskému publiku ve středu odpoledne před zaplněným Debussyho sálem, který ho za to odměnil vřelým potleskem. Je pravděpodobné, že Muž, který zabil Dona Quijota po tom všem, co se kolem něj dělo, sklidí na konci příštího týdne ovace, i když bude úplně blbý. I tak – jak ovace za neúnavnost – by to bylo zasloužené.

Vltava ve stínu Zlaté palmy… Každý všední den v 7:50 přinášíme živé vstupy ze 71. ročníku festivalu v pořadu Mozaika. A ve středu 16. května vysíláme speciál pořadu Reflexe přímo z Cannes. Od 13 a 23 hodin.

V Donbase to dobře nedopadne

Film, který v Debussyho sále canneského Palais po úlevném potlesku pro – zatím nepřítomného – Terryho Gilliama – následoval, zahájil sekci Un Certain Regard. Režisér Sergej Loznica (Moje štěstí, Majdan, Krotká, ad.) je v něm konkrétnější než kdy dřív. Jasně pojmenovává Doněckou lidovou republiku jako teritorium lži. Žádné hladce šířené fake-news doby post-faktické, ale brutalita lži, to je, to o čem Sergej Loznica mluví v epizodicky vystavěném filmu Donbas, který rámuje tragická a lecčem groteskní historka o inscenování televizní pravdy o neštěstí doněckého lidu. Zdá se mi, že groteska, o které Loznica mluvil v nedávném rozhovoru pro Vltavu, se zde ozývá velmi hořce a postupně ustupuje velmi přímočarým scénám, které Loznica inscenoval zjevně podle found footage – videí z Youtube a odjinud z internetu. Film v mých očích hlavně v první polovině oslabuje jeho fragmentárnost, protože jednotlivé sekvence, opět nasnímané kameramanem Olegem Mutuem, na sebe navazují jen volně, ale některé scény stojí za zhlédnutí i samy o sobě. Mezi patří příšerná doněcká svatba nebo pouliční mučení ukrajinského zajatce. Moje štěstí zůstává Loznicovým nejlepším filmem, ale zatímco koncept Krotké jsem nepřijal, tady se Loznica vrací v plné nepříjemnosti své filmařské síly. I když v Donbasu si to myslet nebudou.

Z filmu Donbas, režie Sergej Loznica

Související