Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello h moll

(…) Je vždy zajímavé a často i radostné sledovat, jak se zahraniční orchestry a dirigenti vyrovnávají s díly klasického českého repertoáru. I v tomto případě je při poslechu zřejmé, že partituru mají v rukou špičkoví umělci s jasným názorem, přistupující k interpretaci bez váhání, s osobním patosem. Kian Soltani moc dobře ví o okolnostech, za jakých poslední věta vznikala, o Dvořákově vzpomínce na Josefinu. Osvětluje to v průvodním slově v bookletu, které dodává i samotné nahrávce punc osobního vyznání. Natáčelo se v Berlíně na podzim 2018. Prostor je krásně „slyšet“, hraje svou roli. Když posloucháme finále skladby, tak slyšíme, že Dvořáka traktují Kian Soltani s Danielem Barenboimem docela rapsodicky, opravdu romanticky, víc než jen uměřeně; ale hlavně ho cítí s akcenty, docela roztančeně. A v závěru až vášnivě. Jako nádhernou položku světového repertoáru. (…) 

Nahrávka vyšla u labelu Deutsche Grammophon.