Hudebník tak nesporný, jak nesporné je jaro! Polední koncerty s hudbou Antonína Dvořáka
„Konečně zase jednou úplný talent.“ „Nebeská přirozenost vane touto hudbou.“ „Máme zde co do činění s dokonalými uměleckými kusy.“ „Hudebník tak nesporný, jak nesporné je jaro!“
K takovým a ještě dalším podobně květnatým exklamacím dovedlo věhlasného berlínského hudebního kritika Louise Ehlerta první setkání s dílem Antonína Dvořáka, jmenovitě s jeho Slovanskými tanci a Moravskými dvojzpěvy. Bylo to v listopadu roku 1878. Od té doby uplynulo hodně vody, ale nadšení milovníků dobré hudby všude na světě nikterak nepohaslo a Dvořákův skladatelský odkaz ani v nejmenším nevybledl.
Čtěte také
Můžete se o tom přesvědčit také v sérii sedmi Poledních koncertů, které v minulém roce připravil k dvořákovskému jubileu Zdeněk Havlíček a které teď uvádíme v repríze v rámci projektu České léto. Uslyšíte hudbu skladatelových začátků, dále kompozice z přelomového roku 1878, také poetické nálady v klavírní i symfonické formě, chybět ovšem nemohou ani ta vůbec nejslavnější díla jako Americký smyčcový kvartet nebo Novosvětská symfonie, která v dobové interpretaci souboru Musica Florea celou sérii uzavře.
Sobotní Polední koncert pak přinese čerstvé snímky z rozhlasového studia, mimo jiné výběr písní z cyklu Cypřiše, kde ovšem původní klavírní part nahradí smyčcové kvarteto ve zbrusu novém aranžmá od Jiřího Gemrota. Zazpívá Michaela Štiková, hrát bude Zemlinského kvarteto.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
